• 
• 
• 
• 

světáci

Reference

• Pouť vzpomínavá :: odstavec 12

  A co když se na zimu vrátili světáci!

• Sláva Sušice :: odstavec 13

  Vyjádřit sociální tvář kraje bylo dopřáno Karlu Klostermannovi. Nikdo před ním ani po něm nám průkazněji nevykreslil lidové typy z pastoušek a chalup, život "světáckých" vesnic i zapadlých hájoven, těžké dílo drevařů a práci v zaniklých sklárnách, poesii staré Šumavy, jež se změnila k nepoznání. Už za jeho života se tento kraj rok od roku vylidňoval a právě Klostermann nám pověděl mnohé z osudů městských služek, pocházejících z Pošumaví a navždycky zmizevších v cihelnách, porodnicích a na dlažbě vídeňského Bábelu. Každým dnem se mění tvářnost Šumavy a nové pokolení, které ji osidluje, naplní ji snad životem cílevědomějším a radostnějším.

• Do šumavského Podlesí :: odstavce 6, 27-28, 43

  Údolím Volyňky se kolébával známý komediantský vůz krajináře Aloise Kalvody, z něhož tento malíř namaloval volyňské náměstí s renesanční radnicí, jejíž štítoví zdobila Lhotova sgraffita; věžička ani její podloubí nejsou bez půvabu, stejně jako šplounání kašny v dusném bezvětří u chladivého stínu kvetoucích lip. I Ota Bubeníček, žák Mařákův, zajíždíval do Volyně k profesoru vysokého učení technického Jindřichu Svobodovi a namaloval zde více obrazů. Rybničná tichost jednoho volyňského motivu zlákala jiného mařákovce, Josefa Holuba z Kralup, aby ji barevně vyjádřil svým lyrickým pojetím. Barokní sousoší českých patronů pietně renovovali bratři Boháčové, zdejší rodáci. Přespal jsem ve škole a ráno přihlížel přípravám provazolezce Dominika Třísky k večernímu producírování. Právě vztyčovali na náměstí dva stožáry s napjatým lanem a zavěšovali pod ně ochrannou síť. Mnozí Podlesáci dobře znají potulné živobytí ze svých "světáckých" toulek za chlebem.

  ...

  Ještě studený vítr z polí vál a jehnědy na lískách se zimomřivě chvěly v tom čase velkonoc, který mne zcela náhodně přivábil do Stach. Bylo tehdy pozdní horské jaro. U tajícího sněhu na Churáňově kvetly dřípatky, první vlaštovky švitořivě odpovídaly rozezpívaným vodám, vzduch znaléhavěl sladkou nápovědí míz a toužení dálek probouzelo nový neklid v srdcích "světáků".
  Jsme v jejich krajině - ale nemysleme hned na komediantské vozy nebo vrávoravou ženštinu na silnici. Bůh chraň! Stacháčtí světáci jsou lid zcela pořádný a pracovitý - a jeho krásné městečko pod Javorníkem svítí, voní čistotou i ve všední den jako nejlépe uklizená nedělní domácnost. Musili byste projiti hezký kousek světa, abyste zhlédli tak úpravné dvorky, stavenicka jako klícky a v nich lidi svérázné, na jejichž poctivost můžete vzít jed. V zimě se domluvíte všemi evropskými jazyky, ale jakmile povolí mráz a oschnou cesty, schystají si muži zednické lžíce a vodováhu - vyleští trumpety, sbalí modračky do kufříků a sbohem, domove! Rozloučí se u malé kapličky s baňatou vížkou, a až se všichni Stacháci sejdou domů, nastane prý soudný den. Tolik jích ve světě běhá. Znáte přece tátu Karase z cirkusáckého románu Bassova a jeho světoběžnou pouť? Je jistě z této končiny a ve Staších dobře znají život v manéži a lidi z maringotek.

  ...

  Neubráníme se však mocnému pohnutí, díváme-li se s Věnce po kraji. Skoro každý vrch, který je na dohled, má stopy nějaké dávné fortifikace a nelze nepostřehnout, že je v tom určitá zákonitost a soustava. Při pěších potulkách v kraji co chvíli narazíme na různé hrůby, mohyly, "tejna" a hradíště, na staré topické názvy polních tratí, sahající hluboko do minulosti. Strážná úloha kraje je ověřena jeho minulostí králováckou, kterou nám tak pozorně vysledoval archivář Teplý. V hovoru s lidmi postřehneme i zvláštní starobylou češtinu, jinde už neslýchanou. Tento domov lidí starožilých, nepraktických, lpějících houževnatě na starých zvyklostech i přežitcích, je také domovem pověstí, ústním podáním předávaných z pokolení na pokolení. Nedivme se, že uslyšíme o divci, divém muži, balvany na pastvištích se nám promění v zkamenělé stádo a mlha zase v plačící zakletou paní. I boží muka jsou zdrojem pověstí. Nejstarší z nich, stojící mezi Malenicemi a Zálezly, pamatují století třinácté. V každé vsi uvidíme nějaký krásný domovní štít a nikde není rozhozeno tolik zbytků starých tvrzí a zámečků jako tady. Vytvářel se tu zvláštní typ drobné šlechty, nazývané kobylkáři, z nichž Kraselovští vymyslili i pověst, dávající zdání historie, aby jí podtrhli svou rodovou starožitnost. Myslím na truhlu, chovanou v kraselovském kostele, která předpovídala smrt. I když mnozí zdejší lidé, nazývaní světáky, viděli opravdu veliký kus světa, lnou k rodné domovině a vžívají se zas do starého způsobu života. Na staré důvěřivosti a starožilosti kořistili mnozí čiperní podnikavci, ale lid rostl dál ze svého jádra a myslil si při tom své.

• Prácheň :: odstavec 14

  Obzírám jižní horizont kraje, uzavřený Boubínem a Bobíkem, od nichž pokračuje k západu táhlá linie, přerušená siluetou ohromné lípy a tušenými střechami. To je Maleč. Ves mezi lesy je Zuklín, a mírně zdvižený horský oblouk s prstem rozhledny neklamně udává Javorník, nejvyšší horu v bývalém protektorátu. Má pozornost se soustředuje ke krajině, uzavřené mezi horou Ždánovem a hradištěm Sedlem, k domovu "světáků".

• Strakonice :: odstavec 66

  A nebylo to nějaké holedbání, nějaká muzikantská latina, co jsem vyslechl na cehnických drahách; mnohou životní moudrost a zkušenost jsem si tu pozorně uložil do paměti. Jakou by měl radost Eduard Bass ze svých čtenářů, kteří znalecky obdivují jeho cirkusácký román "Cirkus Humberto", tak dychtivě čtený nejen v Cehnicích, ale po celém Pošumaví. Vyslechl jsem o něm mnohou upřímnou chválu a naše světáky nelze snadno opít rohlíkem. Znají thematiku manéží z vlastní zkušenosti do nej jemnějších podrobností.