Sláva Sušice ::
odstavce
2, 8, 12, 34, 37, 40
Tak zaznívalo dětským diskantem z oken venkovské školy, a nevím, poznávají-li babičky ze slov této písně právě Sušici, kam chodívaly za mlada na slavné poutě k mariánskému obrazu nebo na vrch za městem do kostela Andělů strážných. Žáčkové deklamovali o hoře Svatoboru zanícenou vlasteneckou báseň Jaroslava Vrchlického a na hřbitůvcích se ještě dnes loučívá venkovská kapela dojímavou písní "Zasviť mi, ty slunko zlaté", jejíž slova napsal v probuzeneckých dobách Karel Maria Drahotín Villani, rodák sušický. Z farních knihoven bývalo půjčováno a pozorně čítáno mravoličné čtení pro lid, sepsané od Františka Pravdy, který je v hrádecké tišině po mnoho let pro své čtenáře vymýšlíval.
...
Za vlády Poděbradského a Jagellonských zvelebují sousedé své živnosti a svahy Svatoboru se zelenají vzrostlými chmelnicemi, jejichž úroda zvyšovala blahobyt v klenutých šencích, takže roku 1512 měl sladovnický cech v Sušici 54 členy. Jak žili Sušičtí v renesančních patricijských domech, dosvědčuje i náhodný nález cínových konvic, hubatek, mis a talířů, objevený při přestavbě domu na náměstí. Svou důkladnou řemeslnou prací a umným rejsováním není ani po staletích k necti konváři Jiříkovi, který své dílo označil zkratkou svého jména. I renesanční průčelí dnešního musea, původního domu erbovní rodiny, Voprchů z Uračova i Rosacínovský dům s renesančním štítem, ozdobeným sgrafity, kde je dnes umístěna lékárna, jsou přesvědčivým dokladem o přeměně měšťanského života bohatých tříd v šestnáctém věku. Latinská škola měla v těch dobách vynikající učitele. Z jejich škamen vyšlo i několik znamenitých básníků. Nejproslulejší z nich, Adam Rosacius, se stal profesorem pražské university a složil celou řadu latinských i českých básní. Byl to jistě on, kdo učinil z tehdejší Sušice přívětivý domov uměn a učenosti, který byl v čilém spojení s Prahou, jak svědčí zachovaná dedikace od mistra Jana Kampana Vodňanského, uložená v musejních sbírkách.
...
Zavzpomínáme-li u jedné skalky na Svatoboru na Ivana Klicperu, autora kdysi velmi čteného románu "Jindra", který se tu léčíval ve Vodolence, musíme vzpomenout i na jeho otce, slavného dramatika. Prvním nakladatelem jeho her byl právě loučovský statkář Dr Gabriel. Byl důvěrným přítelem Havlíčkovým (Havlíček byl svědkem na jeho svatbě), Nerudovým, Boženy Němcové a zejména Josefa Kajetána Tyla, od něhož se v poslední době nalezlo v gabrielovské pozůstalosti několik dopisů velmi závažných. Na Vodolence dlíval i Tylův druh, herec Jan Kaška, pochovaný ve Svojšicích, jehož pozůstatky byly před čtyřiceti lety převezeny do Prahy na hřbitovy olšanské. Na starém mostě si vyvolejme postavu máchovského lyrika Rudolfa Mayera, který při jedné velké povodni zde zachraňoval tonoucí a zhoršil si nachlazením svůj plicní neduh natolik, že tato služba bližnímu ukrátila mu vek jako před ním Máchovi.
...
Šel jsem sám pod její stmívavou klenbou v polovině srpna. Z pravé strany strměl Svatobor, zleva pospíchala řeka Otava čisťounkým parkem V luhu, a já nevnímal nic než měkkou otavní zeleň luk, prosvítající mezi kmeny zvláštní pozastřenou zelení pod průsvitnými nebesy, která nás tolik dojímá na obrazech Corotových.
...
Míjím volšovský zámeček s krásným rozrostlým parkem, kde býval sirotčinec, procházím Dolním Staňkovém, kde je několik sličných štítů u selských stavení a rozhledna Svatoboru skoro na dosah, u cesty kvete sírovou žlutí svízel siřišťový a růžově jehlice babí hněv, domácí kvítí pošumavské krajiny, a při ohlédnutí zdravím dominantu kraje, Kašperk.
...
Od košaté, mohutné lípy, stojící v statku u Valdmanů, je nejúchvatnější pohled na Svatobor. Pod horou zahledám rybník s Valentovým mlýnem, odkud už není daleko na Vodolenku. Hořce voní olše nad kamennou lávkou, v trávě fialoví rozkvetlé luční kakosty, dokvétá len a mezi hrůbaty plyne potok. Na žitništi je slyšet sekačku a co chvíli se ozývá zaržání koní. Obcházím na mezi košík s připravenou svačinou a obdivuji hlubokou modř rozkvetlého pilátu lékařského mezi obrovskými žlutými diviznami. U Vodolenky si hrají děti nedaleko strakatých kraviček.