Stříbrné Hory ::
odstavec
18
Cizinec ani nepostřehne, kde končí Nalžovy a kde začínají Stříbrné Hory. Nalžovy jsou starší. Na místě nynějšího zámku stávala tvrz, na níž už roku 1380 seděl Jan z Paběnic s manželkou Kačkou ze Štěkně. Držitelé se střídali, až Svojše z Velhartic, jehož statky dosahovaly až k Velharticům, požádal krále Ludvíka Jagellonského o kutací právo na svém zboží, které mu bylo uděleno na 12 let. Po šesti letech předává doly velkopřevoru maltézského řádu Janu z Rožmberka, který dosadil do Nalžov horního hejtmana Ambrože z Hochsteinu. V příštím roce sjednal zmíněný velkopřevor s tímto horním hejtmanem a Janem Pekem z Klatov úmluvu o zužitkování dolů. Svojše navštívil krále Ferdinanda a obdržel roku 1530 prodloužení kutacího práva. Za dva roky zemřel Jan z Rožmberka a brzy nato, před uplynutím lhůty, jež byla udělena k svobodnému kutání, také Svojše z Velhartic. Doly připadly králi, a ten chtěl jejich bohatství využiti pro sebe; proto poslal do Nalžov svého komisaře, aby vzal úředníky a havíře do přísahy a aby se po svatém Vítu začalo s kutáním pro císařský majestát. Novému držiteli Nalžov, Oldřichu Pouzarovi z Michnic, poukázal král čtyři díly podílu, které držel již Svojše z Velhartic. Ve stejném čase přenechal Rožmberkovi proti zápůjčce těžbu rudy na 6 let. Brzy nato si stěžuje Jošt z Rožmberka na Pouzara, že přišel s ozbrojenci a nutil horníky, aby mu slíbili poslušnost. Za tohoto dlouhého sporu umírá Jošt a doly přebírá Petr z Rožmberka, Kateřina Pouzarová se horníků ujímá jako svých poddaných, spor však pokračuje dál. Petr z Rožmberka dává doly zatopiti a za to mu Pouzar ulámal kliky od žentourů, zaházel je do šachet a zabral majetek horníků.
Jan z Paběnic
