Hrádek

Reference

Rybníky :: odstavec 5
Ty v jedlovém lese, výstižně nazvaný někým dávným po jméně tohoto stromu, tmáň tvé hladiny, podivně chladná, naplňovala mě vždy nevýslovnou tesknotou květu leknínového - a posléze ty, Hrádku, kamaráde pasáčkův, jak jsi se zmenšil od doby dětských her; dnes ti přicházím povědět, že v těch časech viděl jsem daleko za zrak - a proto zázračně.
Pastvy :: odstavec 5
Náhodný oráč nebyl nikdo jiný než sám vojvoda Přemysl za dvěma strakatými voly, přijímající u pluhu knížecí poselství. Za přivřenými řasami zoufale lomily rukama umírající dívky pod spáleným Děvínem a v hlubinách rybníka Hrádku svítila zlatá kolébka Libušina. Ne, ta pradlena na hrázi není moje maminka - ba ne, říkejte, co chcete - to je přece Libuše se sborem svých dívek... Hle, už třeskly meče a štíty a ze skály nad hladinou vyjíždí svatý Václav v slunečné zbroji na bílém koni... U Modrouc ječmene leží v plenkách král Ječmínek a nad ním se sklání jeho přesmutná máť, prchající před pánovým hněvem z chropyňského zámku...
Hlasy domova :: odstavec 85
Také žádná vzručená historie naším městečkem neprocházela. Archeologické nálezy prokazují existenci osídlení našeho domova už v 10. století, první historickou zprávu o něm máme z roku 1183 a již před husitskými válkami byly Bělčice městečkem. Na starém tvrzišti u Hrádku se střídaly vladyčí rody, z nichž Běšínové vládli téměř dvě století. Oni dali podobu dnešnímu kostelu, přestavivše jej do pozdní gotiky, která se honosí sklípkovou klenbou lodi, nejsevernejší v jihočeské oblasti. Za jejich vlády byla postavena radnice v jagellovské době a všechny rybníky kolem dokola máme tu po nich na památku. Tesne před bitvou bělohorskou stává se vrch Budín dvoudenním tábořištěm armády Bedřicha Falckého, který zde osobně povzbuzoval své vojáky, potom už zdejším městečkem projíždí bělohorský vítěz s 500 vozy kořisti do Bavor a válka třicetiletá zpustoší místo i kraj. V okolí zaniká ves Záluží s vladyčí tvrzí i ves Telčovice a bělčické zboží přechází na vrchnost lnářskou.