mařinka vonná

Mařinka vonná na Wikipedii

Obrázky

Reference

Lesy :: odstavec 25
Já je mám rád, poněvadž mi připomínají svým proletářským údělem mého dědečka cihláře a jeho výměnkářskou světničku, která voněla chrastím, podmáslím a bramborovou polévkou s nakrájenými liškami. Na krovcích kamen schly smolné loučky, na řešetě před stavením voněl lipový květ a bílá osmihvězdí květů mařinky vonné, pro něž jsme chodívali až do březnických lesů. Babička nám z nich vařívala čaj, zahánějící všechny neduhy, vzniklé z nachlazení a našich dětských nerozvážlivostí...
Březnice :: odstavec 5
Tam jsou paseky plné vrbovky, zmijí a slunce - tam jsou hluboké lesy s přetichou vůní mařinky vonné, kde plavuně svazují váš krok a slova pověsti mají přízvuk tragický. V nejzapadlejších koutech dýmávaly milíře a v říjnových mlhách se tu ozývalo troubení jelenů. Železné křížky v lesních tišinách rozežírá rez a na sveřepé pytlácké bitky s mysliveckými mládenci se už také pozapomíná. Ještě za první světové války tu znívala cvočkařská kladívka na domácích kovadíinkách, ale dnes už i zbytky starých skláren a hutí přerůstá vřes. Jen rány seker vrací ještě ozvěna našemu času...
Do šumavského Podlesí :: odstavec 39
Abys pochopil duši kraje, musíš vystoupiti od Lčovických "tejn" na Pržmo, jedno z nejrozsáhlejších hradišť v celých Čechách. Už na louce pod horou můžeš trhat žlutou kejklířku, mezi stromy kvetou náprstníky a na samém vrcholu se bělá mezi kamením drobný květ mařinky vonné. To jsou svědkové, kteří přežívají všechny změny času a lidských osudů.
K metropoli kraje :: odstavce 131, 133
Byl modravý slunečný den. Celá stráň žloutla rozkvetlým starčkem Fuchsovým, nad nímž cosi do vzduchu kreslila křídla bělásků, a zase z temné zeleně stínu zasvitly červené plody dřišťálu i bílé květy ptačince velekvětého, bělozářky větevnaté a mařinky vonné. Pospíchající řeka se přelévala přes kamení, pamatující víc, než může obsáhnout paměť i několika lidských pokolení.
...
Jindy naše pouť směřovala ke Kuglvaidu. Kvetoucí parnasie v lukách za Brlohem nasvědčují horské poloze, ale třešňové aleje, pro zdejší okolí příznačné, jsou svědectvím vhodných tepelných podmínek pro jejich růst. Zdejší krajina, uzavřená pásem vrchů proti drsným severním větrům, je jistě příznivá sadařství i zemědělství. Červené jeřabiny nad dozrávajícími ovsy dovedly nás k luční pěšině, při níž se stříbřila hláď malého rybníčku, v níž se tměl odraz zamyšlené smrčiny a břehy se červenaly rozkvetlým kyprejem, rosa jiskřila v travách tak sytě zelených a tak čistých, jako by je tu příroda připravila pro tance rusálčí. Stmívavý stín jedlí a tmavě zelené ticho dřímají nad kamennými zbytky hradu Kuglvaidu, který byl za Oldřicha z Rožmberka dobyt královským vojskem a proměněn v rozvaliny. Jen osmihvězdí listů mařinky vonné a její bílý květ napovídají příběhy o hradních pannách, modré zvonky na skále neslyšně vyzvánějí k jejich rozjímavým samotám a suché bukové listí probouzí náš krok k unikavé rozpomínce na doby, kdy se tu rozléhal třesk zbroje a za cimbuřím procházela stráž. Hledáte-li krajinu zelenou a tichou, navštivte tento pozapomenutý kout. Jsou zde svažité pastviny mezi osamělými duby a smrky se stády strakatých krav, jsou zde lesy laděné do černě a indiga, překvapí vás tu žlutý terč mléče v zeleném ovse stejně jako čistec bahenní, kvetoucí na houpavém mokřadle.