Obděnická pouť ::
odstavce
3-5, 7, 12, 15, 19, 23, 27, 35-36, 38, 42, 50, 68, 151
Tato krajina je spjata s jihočeskou historií jménem nejslavnějšího rybnikáře Jakuba Krčína z Jelčan. Zde žil svá poslední léta a zde je i jeho hrob. Na cestě k Nálesí tiše přeprchalo do ovsů, na pahorcích mezi strništi, suchým hrachoviním a podmítkami se matně leskly obrovité kameny a z šedivého obzoru zazněl náhle vysoký hlas křídlovky. Jaký mohutný balvan jako menhir a jaké podivné jméno: Vríkamm. Lidová pověst jej spojila s prohranou Čertovou sázkou a moje vzpomínka s nedělním dopolednem, kdy děvčata spěchala na pouť se zpěvníčky v rukou a zvon Kateřina, svátečné naladěný, zval z románské obděnické věže všechny osadníky k slavné zpívané mši. Táhlá melodie mariánské písně se sladce linula z přeplněného chrámu, když slunce, náhle vysvitnuvší z roztržených mračen, stříbřilo vlasy starců a pozlatilo dětské oči, nedočkavě toužící po dobrotách, lákavě vystavených v krámcích.
Zvon Kateřina... Nemyslil jsem na dojímavou legendu z křesťanské hagiografie, ale rozpomínal jsem se na osoby zcela světské a určité. Tak se jmenovala Krčínova matka i druhá Krčínova manželka, v kraji zesnulá.
Obděnice a Krčín...
...
Nejpádnějším svědectvím jsou však vlastní Krčínova slova, která si ještě za života dal vtesat na náhrobek, pod kterým v obděnickém kostele odpočívá. Jadrná česká replika latinského textu zní:
...
Čteme-li pozorně vlastní Krčínův veršovaný životopis, v němž podává potomkům svůj portrét jistě s notnou dávkou autostylizace, nebo začítáme-li se do svědectví rožmberského letopisce Václava Břežana, mění se nám tato tvář takřka před očima v několik rozdílných podob. Která z nich je tou pravou?
...
Jen důsledné uplatňování tvrdé vůle jej mohlo povznést do účinné přízně vladařovy, a Krčín věděl bezpečně, co chce. Jako ďas projíždí na koni od stavenišť dvorů, pivovarů, mlýnů a ovčínů k rozestavěným rybničním hrázím, od čeledi dvorské k rybnikářům - a to byla cháska, na kterou platila jen ruka železná! - provázen nadávkami rybnikářských hejtmanů i "bab vařících", a zejména však sedláčků, s jejichž majetkem zacházel bezohledně, jak toho vyžadovala okamžitá potřeba pánova prospěchu. Tento tyran robotných musil jistě počítat i s nepřízní svého úřednického okolí a přemáhat mnohé intriky, věda předobře, jak panská přízeň bývá měňavá a často plná vrtochů. Nevypočitatelný jest úsměv Štěstěny...
...
Je-li spolehlivou zpráva kronikářova, kterou otiskl archivář Václav Hadač a jež nám líčí i na tehdejší dobu neslýchaný čin rytíře Petra Kořenského z Terešova, jenž dal pro podezření z manželské nevěry zazdít svou sličnou choť ve své tvrzi na Svébozích, a příčinou tohoto ukrutného rozhodnutí že byl sám pan regent Jakub, můžeme jenom potvrdit Krčínovu nerozpačitost v záležitostech morálně jistě choulostivých. Možná, že podobná historie se stala příčinou jiné nehody, která div neskončila pro Krčína tragicky. Když jel od pana Bohuslava ze Dřítně po bujném hodokvasu, byl prý na cestě proboden od Vilíma Čejkovského svým vlastním tulichem. Kajícně potom napsal svému panu vladaři psaní velmi zkroušené:
...
Pokračuje v díle Štěpánka Netolického, který zemřel tři roky před Krčínovým narozením, a k Štěpánkovým rybníkům Koclířovu, Záblatskému, Horusickému, Vlkovickému a Rudě i k začatému plánu Nové řeky přičleňuje svá díla nová, jejichž výčet ještě dnes překvapuje svou rozsáhlostí. Štěpánkovi se nezdařilo přesvědčit svého pána pro smělý plán, kterým měla být stavba největšího rybníka jižních Čech, Rožmberka. Krčínovi se daří vše, čeho se dotkne jeho myšlenka a pevná ruka. Dokončí v jižních Čechách přeměnu přírody, do té doby nevídanou - postaví umělou řeku a uskuteční stavbu rybničního gigantu, jehož velikost i krása udiví, i když moderní rybářská ekonomie v zásadě koriguje tento počin po stránce hospodářského výnosu a doporučuje pro rybní výrobu vodní plochy menší a tím produktivnější.
...
Nerozpačitý Krčín byl jisté úspěšnější. Dvůr Leptáč u Netolic, věnovaný mu panem Vilémem jako ošidné sporné vlastnictví, vyméňuje za zboží sedlčanské, a po dostavění Rožmberka přesídlí z Krumlova do kraje své matky. Hospodaří pro sebe mnohem opatrněji než jeho tchán Zelendar.
...
Nevíme už, která z nich byla nejbližší jeho srdci. Jistě, zcela jistě by jej nejhlouběji sklíčil osud dcery Johanky, provdané za pana Oldřicha Myšku ze Žlunic, posledního pána na Obděnicích před Bílou horou. Tento novoutrakvistický horlivec, který ve svém městě Kamýku postavil pro své souvěrce novou modlitebnu a příliš se exponoval v odboji proti císaři, musil po prohrané bitvě uprchnout do Saska. Jeho manželka s dcerou se vypravovala za ním do exilu. Nebylo příliš času na rozmýšlení, doba byla nejistá a na cestách plno nebezpečí. Snad se jí zdála nejbezpečnější jízda po Vltavě, ale ta se jí stala osudnou. Útěk byl předčasně vyzrazen a nevíme už, zda to byla osobní nebo náboženská msta, či pouhá chtivost lupu, co přimělo pronásledovatele k ukrutnému činu. U Velké byly obě uprchlice na vodě přepadeny, oloupeny a utopeny. Ani druhé dvě dcery Krčínovy neměly šťastný život. Manželu dcery Elišky, panu Václavu Svatkovskému z Dobrohoště, bylo zabaveno zboží petrovické, a Dublovice, dědictví dcery Ludmily, prodává její choť pan Adam Vojkovský z Milhostic před svým odchodem do emigrace za zlehčenou minci paní Polyxeně z Lobkovic.
Sličné Křepenice i Sedlčany připadly po Krčínově smrti zpátky Rožmberkům a později dědictvím Lobkovicům.
...
Z několika různých podobizen Krčínových, spíš naznačených než dokreslených, si chceme vyvolat jeho tvář nejskutečnější.
...
Lidová spravedlnost, jejíž vážky nebývají vždycky citlivé ani úzkostlivě přesné pro subtility lidských činů a kterou také odpuzuje každá složitost příčin, přisoudila mrtvému Krčínovi nesmírné tresty. Musí aspoň v pověsti sám táhnout hlubokou strouhu pod obděnickým hradem za hlasitého práskání čertova biče, musí za mlhavých sychravých nocí jezdívat o půlnoci na vozíku, taženém černými kocoury, v úžlabí mezi rybníky Rožmberkem a Kaňovem za hrozného lkaní a hořekování. V jiné pověsti jej rohatý nemilosrdně bičuje při orání Zlaté stoky v lese Hradecku, a když vzpínající se Krčín vylomí článek řetězu, vyroste z něho dub, nazvaný podnes Dračí. Poetičtější rozpomínka přivede na jeho pohřeb všechny hastrmany, jimž vybudoval tolik domovů.
...
Ano, křídlo i osten cítíme ve vašem kraji, pane Krčíne!
...
Tato krajina oplývá úrodou kamenitou, proto se všude setkáte se žulovými zvoničkami, kapličkami a tarasy. Zdejší odlehlost nejlépe vystihuje zajímavé zjištění, že osada Setěkovy není zakreslena ani na generální mapě. Když tu byly za první republiky manévry, ani generálové nevěděli, v které končině se právě nalézají jejich vojska. A přece je tu pět čísel i pstruží rybník, samým Krčínem založený.
...
A na novou shledanou, petrovické věže se všemi milými přáteli pod vámi, na shledanou i vy, starodávné Obděnice s Krčínovým hrobem!
Jakub Krčín z Jelčan
