• 
• 
• 
• 

den Sedmi bratrů

10. červenec na Wikipedii

Reference

• Rybníky :: odstavec 10

  Když začínají červenati třešně a léto je na dosah, to už voda není jedovatá a první odvážlivci z národa klukovského okoušejí její zvláštní slast, byť jtm při ní naskakovala husí kůže. Kolikrát jsme nezbedně močili vysokým obloukem do vody, netušíce, že tímto hříchem způsobujeme pláč Panně Marii; dnes už vím, jak vynutiti pláč čertův. Ještě teď než vstoupím do vody, třikrát stříknu dlaní a pokřižuji se, a z těch dob mi utkvělo v paměti i jiné zaklinadlo. Plivnu do vody, a rozplyne-li se slina v ní, klidně se svěřím hloubce kteréhokoliv rybníka; drží-li slina pohromadě, za nic na světě mne nikdo v ten den do vody nedostane - a rovněž na den Sedmi bratrů ne, kdy se sedm lidí utopí a sedm jiných oběsí. Od nepaměti začínají učňové umění plaveckého plaváním "po rukou", dotýkajíce se dna a provázejíce svoje pokusy hlučným čeřením hladiny. Té pýše však, kdy se prvně mohou pustit "na hloubku", třeba s notným napitím, se už v pozdějším životě nic nevyrovná, žádný jiný úspěch ani žádné důstojenství. Vrcholem odvahy bylo skákání s čapu, srázně a po hlavě, kdy ruce poznávaly celou stupnici chladu a strachu, až kamsi dolů k bahnitému dnu, kde už není nic než hrníčky hastrmanovy.

• Rybníky :: odstavec 10

  Když začínají červenati třešně a léto je na dosah, to už voda není jedovatá a první odvážlivci z národa klukovského prvně okoušejí její zvláštní slast, byť jim při ni naskakovala husí kůže. Kolikrát jsme nezbedně močili vysokým obloukem do vody, netušíce, že tímto hříchem způsobujeme pláč Panně Marii; dnes už vím, jak vynutiti pláč čertův. Ještě teď, než vstoupím do vody, třikrát střiknu dlaní a pokřižuji se, a z těch dob mi utkvělo v paměti i jiné zaklinadlo. Plivnu do vody a rozplyne-li se slina v ní, klidně se svěřím hloubce kteréhokoliv rybníka, drží-li slina pohromadě, za nic na světě mne nikdo v ten den do vody nedostane - a rovněž na den Sedmi bratrů ne, kdy se sedm lidí utopí a sedm jiných oběsí. Od nepaměti začínají učňové umění plaveckého plaváním "po rukou", dotýkajíce se dna a provázejíce svoje pokusy hlučným čeřením hladiny. Té pýše však, kdy se už prvně mohou pustiti "na hloubku* třeba s notným napitím, se už v pozdějším životě nic nevyrovná, žádný jiný úspěch, ani žádné důstojenství. Vrcholem odvahy bylo skákání s čapu, srázně a po hlavě, kdy ruce poznávaly celou stupnici chladu a strachu, až kamsi dolů k bahnitému dnu, kde už není nic, než hrníčky hastrmanovy.