• 
• 
• 
• 

mejšlata

Reference

• Vzpomínka malířská :: odstavec 12

  Jindy se rozběhl za malířem maní nemaní až na rozorané brambořiště u nádraží. Před stojanem stál zapražený kravský potah, vedle něho hospodář v mejšlatech s bičem v ruce. Kolikrát už viděl podobný výjev celkem nevšímavě - byl příliš okoukaný a známý. Malířova ruka proměnila tuto všední skutečnost v nový svět, v němž čela krav nesla oblohu světla betlémského a v oranici zbylo ještě místo na nízké podvečerní slunce, zářící jako čerstvě nastlaná žitná sláma. Tento obraz nebyl namalován z okru, sieny a indiga, ale jistě z horka a úžasu, neboť jak jinak by vydržel v očích víc než třicet let, bez popraskaného laku a zákalu patiny...

• Rybníky :: odstavec 33

  Naše bruslařská výzbroj nevypadala honosně, protože jsme si ji robili sami. Co důmyslu a fortele bylo vsak třeba k jejímu zhotovení! Zasekli jsme vyřazený ráf do dřevěného spodku mejšlat a nebylo, věřte, nad tyto "brusle" nic rychlejšího. Kus řemínku, bůhvíkde ukradeného, patřil do každé pořádné klukovské kapsy vedle nezbytných provázků, zápalek a kudly. Ani pomyslit jsme nesměli na brusle "kolumbusky", lesknoucí se jako čerstvě ražený stříbrný peníz, ale což se dá dětská radost měřit penězi? V dětském království je měřeno jen podle zásluh a v tomto světe panuje jiná hierarchie než ve světě dospělých...

• Pouť vzpomínavá :: odstavec 16

  Vesnické děti nepociťují tak intensivně sociální protiklady jako jejich druzi ve velkoměstě. Ani bezzemci nebývali společenskými vyděděnci. Při hrách panoval zákon staršinství a tělesné převahy. Chlapec řídících běhával v létě s nimi bos na maliny do lesa Bloudíma jako ony, a jen v zimě se od nich odlišoval svými botami, zatím co ony se klouzaly v dřevěných mejšlatech.

• Od Postřekova do Klenčí :: odstavec 41

  Starožitné stavení s mohutnými opěráky a převislou střechou zaujalo malíře Adolfa Kašpara. Prohlížíme-li v náčrtnících jeho studijní kresby k chystaným ilustracím pro Baarovu chodskou trilogii, přiznáme tomuto zarputilému straníku umělecké poctivosti její vysokou míru. Opravdu nechtěl uvařit své dílo jen z vody. Z kolika stran si tu nakreslil pohledy na městečko s typickou bání svatomartinského kostela. S pozornýma očima krok za krokem kráčí krajem a kreslí typická stavení s brankami, interiéry starých "lištovaných" sencí, starý malovaný nábytek, památné stromy a dětské hračky, ba ani na ta mejšlata není zapomenuto. Každá ta poznámka je svědectvím, které připomíná, jak se tu vciťoval do lidských tváří, jak se zalíbením zaznamenává i dětské hry...

• Rybníky :: odstavec 27

  Naše bruslařská výzbroj nevypadala honosně, robili jsme si ji sami. Co důmyslu a fortele bylo však třeba k jejímu zhotovení! Zasekli jsme vyřazený ráf do dřevěného spodku mejšlat a nebylo, věřte, nad tyto "brusle" nic rychlejšího. Kus řemínku, bůhví kde ukradeného, patřil do každé pořádné klukovské kapsy vedle nezbytných provázků, zápalek a kudly. Ani pomyslit jsme nesměli na brusle "kolumbusky", lesknoucí se jako čerstvě ražený stříbrný peníz, ale což se dá dětská radost měřiti penězi? V dětském království je měřeno jen podle zásluh a v tomto světě panuji? jiná hierarchie než ve světě dospělých ... Starý kalendář určuje střídu této radosti, věčně jiné, věčně nové, nevyčerpatelné ...