-
Rošice ::
odstavec
35
Moje vzpomínání provází ještě rakev s paní lesní k vratům blatenského hřbitova po tragickém životě jejích tří dětí a loučí se i s kroky pražského studenta, jež se vzdalují luční pěšinou k Podolskému rybníčku a dál až do Blatné, aby tam zastihly připravenou poštovskou diligenci.
-
Od Milevska k Bechyni ::
odstavec
59
Škoda, že už rozbourali starou poštu, kterou už neuvidím jinak než na nějaké šedivé fotografii. Přimyslil bych si k ní postilióna ve fráčku a nějakou rokokovou diligenci s vysokým kozlíkem, odkud zaznívala trubka i veselý pozpěv písničky: Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. Připomíná to nějakou idylu, stejně jako kdysi život v staré škole. Učitelé tu srostli s lidem, svým dětem umožnili dosáhnout akademického vzdělání a stavěli si v Bernarticích domky, aby ani do výslužby nemuseli jinam. Nebývalo vždycky lehké jejich živobytí, ale těšili se opravdové vážnosti.
-
Od Postřekova do Klenčí ::
odstavec
39
Stará pošta přečkala i tuto poslední pohromu městečka, sužovaného už v dávné minulosti bavorskými nájezdy a později švédskými regimenty, vedenými Banerem a Königsmarkem, stejně jako španělskými soldáty dona Huerty. Když byla v dvacátých letech minulého století dostavěna erární silnice, na které projížděly poštovské diligence a pomalu se po ní sunuly do kopce těžké formanské vozy, prožívalo Klenčí dobu svého největšího hospodářského blahobytu. Tato důležitá dopravní tepna ztratila na významu, jakmile byla zřízena železniční trať z Plzně do Domažlic.