Rošice ::
odstavec
31
Kráčím pomalounku z luční pěšiny k hrázi, která je zastíněna alejí dubů, cvrká cvrček, hořce zavoněly puškvorce a z humen vcházím na nádvoří bratronického zámečku. Nahořkle dýchnou ořechy, nad nimi šedne mansardová střecha, štít pivovárku se zakudrnatí křivkami barokních říms a z hnízd na komínech zamávala černobílá křídla, zaklapaly čapí zobany. Přinášejí prý štěstí a nikdo u nás jim neubližuje. Dovedou však překvapit i vystrašit: náhle cosi spadne s výšky na dvůr a zasyčí to rozvinutou užovkou... V celém zámečku je mrtvé ticho. Vcházím do parku, jehož lavičky opanovaly lišejniky, na zarostlých záhonech rudne rybíz, vladaří lebeda a mléč...