Schnurpfeil

Reference

Rošice :: odstavce 17, 27
Dvoje prázdniny, v roce 1883 a 1885 prožil v Rošické myslivně F. X. Šalda, kvintán a septimán pražského akademického gymnasia, u své tetičky Marie Schnurpfeilové. Jeho podobu z těch let nám zachoval fotografický snímek a paměť šestadevadesátileté hajné Josefy Neubergerové. Její otec býval komorníkem u bratronického barona, k němuž pravidelně docházíval se služebním hlášením pan lesní z Rošic, o prázdninách doprovázený svým studentským synovcem. Vnitřní tvář jinochovu, kterou nedovede zachytit fotografická deska, musíme hledat jinde. Je skryta v některých vzpomínkových povídkách knihy "Dřevoryty staré i nové", kde ji postihneme na několika místech citlivou a živou.
...
Rodina z myslivny patřila svým společenským postavením mezi zámecké úřednictvo, k němuž byl počítán sládek, správce i "residiální" kaplan, denně sloužící mši v zámecké kapli. Aspoň v neděli se jí zúčastnil i pan lesní Schnurpfeil, poněvadž to patřilo k patrimoniálním zvyklostem, jež se ve zdejší odlehlosti držely dlouho, předlouho. Nevíme, nakolik se pražský synovec musil podílet na společenských povinnostech svých hostitelů, ale některým návštěvám jistě neušel. Pražský student lnul více k jemné tetičce, jejíž útlocit měl sdostatek porozumění pro zvláštní záliby nedružného jinocha, který co chvíli se vytratil s knihou bud ke "kudrnatému buku" u Zákličí nebo na samotářské toulky k Chvalovskému rybníku. Zde, v blízkosti hajnice, svítila novotou čerstvá omítka zámecké hrobky, zbudované v módní pseudogotice, a v okolí hájovny i rybníků strměly nevídaně vysoké keře jalovců. (Stály tu ještě do nedávna. V roce pětačtyřicátém je porazili madarští zemědělští dělníci, přikázaní na práci do dvora, kteří si na jejich planoucím voňavém jehličí udili šunky.)