• 
• 
• 
• 

bibelot

Reference

• Pouť vzpomínavá :: odstavec 20

  Když zlátne večer, slétnou se z modra bílí holubi a houpají se v průzračné vodě kašny, padá rosa, růže se omamně rozvonely, a lučištník lásky, Amor, míří šípem k lavičkám, zřízeným důmyslně v stínu pro čtyři páry, aby nebylo rušeno jejich rendezvous. Po písčité pěšince kráčí s elegantní lehkostí zámecká slečna s bibelotem, vázaným v saténu, vdýchne vůni šedých oliv nebo calycanthu, jehož vadnoucí listí má vůni jahodovou a kořání je cítit kafrem, vánek zvířuje listí jinanu i větvoví stříbrného smrku, jen vzácné thuje mlčí tichem hřbitovním. Šelest krinoliny a šept francouzských veršů ozvaly se mi nad horkou červení rozkvetlého ibišku syrského. Co mi to připomíná? - To je přece Watteau, ale jak ho umístit do zapadlé pošumavské vesnice?

• Hlasy domova :: odstavec 138

  Před padesáti lety byl po návratu z ročního pařížského pobytu pozván do zdejšího zámku i mladý malíř Viktor Stretti, aby pro majitele namaloval několik podobizen. Předcházelo jej lichotivé doporučení příbuzenstva mladé zámecké paní a začínající portretista brzy zdomácněl ve společnosti, podněcující jeho práci upřímným obdivem. Namaloval nejdříve pána domu v mysliveckém ústroji, potom jeho choť paní Jůzu, ale nejvíce jej asi upoutala tvář staré zámecké paní, kterou umístil do prostředí knih, jejím zábavám nejvlastnějšího. Tato ušlechtilá, velice vzdělaná dáma s úžasně přesnou, zjasnělou pamětí, plnou životní moudrosti, vyprávěla ráda mladému umělci o svých dětských letech, prožívaných v kruzích anglické šlechty, a často ve vzpomínkách se vracela do dívčí doby, plné vzruchů, jak ani nemohlo býti jinak v rušné metropoli na březích Temže. Horlivá čtenářka prodlela mnohou chvíli v soustředěném tichu bohaté zámecké bibliotéky nejen nad něžným bibelotem některého z nejzamilovanějších básníků, ale i díla klasická a učená, zastoupená zde v překvapující úplnosti, poutala její široké zájmy.

• Hlasy domova :: odstavec 57

  Před čtyřiceti lety byl po návratu z ročního pařížského pobytu pozván do zdejšího zámku i mladý malíř Viktor Stretti, aby pro majitele namaloval několik podobizen. Předcházelo jej lichotivé doporučení příbuzenstva mladé zámecké paní a začínající portretista brzy zdomácněl v aristokratické společnosti, podněcující jeho práci upřímným obdivem. Namaloval nejdříve pána domu v mysliveckém ústroji, potom jeho choť, paní Jůžu, ale nejvíce jej asi upoutala tvář staré zámecké paní, kterou umístil do prostředí knih, jejím zálibám nejvlastnějšího. Tato ušlechtilá, velice vzdělaná dáma s úžasně přesnou, zjasnělou pamětí, plnou životní moudrosti, vyprávěla ráda mladému umělci o svých dětských letech, prožívaných v kruzích anglické šlechty a často ve vzpomínkách se vracela do dívčí doby, plné vzruchů, jak ani nemohlo býti jinak v rušné metropoli na březích Temže. Horlivá čtenářka prodlela mnohou chvíli v soustředěném tichu bohaté zámecké bibliotéky nejen nad něžným bibelotem některého z nejmilovanějších básníků, ale i díla klasická a učená, zastoupená zde v překvapující úplnosti, poutala její široké zájmy.