Vzpomínka malířská ::
odstavec
27
Když po letech stál v sálech pařížského Louvru před svým milovaným Watteauem, když stál před portréty Rembrandtovými a laskal očima mramorovou pleť Venuše Miloské, když měl možnost spatřit největší mistrovská díla všech škol a staletí, proč ani zdaleka necítil takové vzrušení z výtvarného díla jako tenkrát na výstavě v svých dětských letech? Žádný údiv se neopakuje v žití se stejnou intensitou úžasu. Snad už měl zrak příliš poučený a snad také proto, že se už na obrazy nedívala jeho mladá duše...