-
Vzpomínka malířská ::
odstavec
23
Touto prašnou cestou pod stinnými duby mnohokrát a mnohokrát už šel domů ze školy. Slunce klade pod stromy nafialovělé stíny, u Hodáně, kde svítí obílené zdi dřevěné hájenky, za kopec už není vidět. Tam jsou Bezdědovice. Laská se s každou podrobností a diví se modrému stínu pod šindelovou střechou.
-
Hlasy domova ::
odstavce
76, 104
Byli to Keltové, jejichž huť i pohřebiště prozkoumal archeolog Josef Siblík na občinách bezdědovických, či byli to už lidé našeho plemene a rodu, kteří v časovém rozhraní pohanské a křesťanské doby ryžovali zlato v Otavě pod horou Práchní a zatoulali se až do našich končin?
...
Když zde nedávno putoval Alšův kmotřenec malíř Lev Šimák, ani zdaleka netušil, po jakých stopách tu chodí. Namaloval si tu akvarelem pohled na ves přes rybník s pozadím lesa, údolí u Lopatárny i rozložitý jilm, zastavil se mezi lesy "U lávky" pod Bejcinou a šel touž cestou k Bezdědovicům, jako před devadesáti lety chodíval Mikoláš Aleš k své tetě blatenské. Ze silnice odběhl k Chlumu, prastaré a překrásné vsi s návsí plnou barokních štítů. Tady si barevně zaznamenal jitřní ves i pasoucí se krávy, v Bezdědovicích zase chalupy u potoka a panský dvůr, rovněž pamatující Alše, kde stávala ve výklenku mohutná barokní statue svatováclavská, pietně kvítím ozdobovaná.
-
Hlasy domova ::
odstavec
25
Byli to Keltové, jejichž huť i pohřebiště prozkoumal
archeolog Josef Siblík na občinách bezdědovických —
či byli to už lidé našeho plemene a rodu, kteří v časovém rozhraní pohanské a křesťanské doby rýžovali
zlato v Otavě pod horou Práchní a zatoulali se až do
našich končin?
Bezdědovice
