František Xaver Šalda

František Xaver Šalda na Wikipedii

Související

Dřevoryty staré i nové

Panenčin první krok

Reference

Rošice :: odstavce 13, 15, 17, 32
To všechno skrývala i zjevovala tvář F. X. Šaldy.
...
Rošice a F. X. Šalda...
...
Dvoje prázdniny, v roce 1883 a 1885 prožil v Rošické myslivně F. X. Šalda, kvintán a septimán pražského akademického gymnasia, u své tetičky Marie Schnurpfeilové. Jeho podobu z těch let nám zachoval fotografický snímek a paměť šestadevadesátileté hajné Josefy Neubergerové. Její otec býval komorníkem u bratronického barona, k němuž pravidelně docházíval se služebním hlášením pan lesní z Rošic, o prázdninách doprovázený svým studentským synovcem. Vnitřní tvář jinochovu, kterou nedovede zachytit fotografická deska, musíme hledat jinde. Je skryta v některých vzpomínkových povídkách knihy "Dřevoryty staré i nové", kde ji postihneme na několika místech citlivou a živou.
...
Jak rušněji tu bývalo dříve. Za časů Šaldových návštěv byla ještě v čerstvé paměti rázovitá postava starého majitele. Její tvář nám zachovalo vyprávění Aloise Jiráska. Jeho "starosvětský obrázek" nazvaný prostě "Talacko" je vlastně podobiznou šlechtického vlastence z předbřeznové doby Talacka z Ještětic, starého mládence a žoviála, obdařeného samorostlou bodrostí a vtipem. Měl svá podivínství a zvláštnůstky, projevující se v úsloví i každodenních zvyklostech, o nichž se ještě do nedávná zachovalo ústním podáním v kraji mnoho zkazek. Historický vypravěč uplatnil v této figurce vrozený smysl pro barvitý detail a s citlivostí sobě vlastní vyvolává zároveň atmosféru prostředí a doby. Kolorovaná kresba Louisy Berkové ze čtyřicátých let minulého století nám ho představuje docela jinak. Sebevědomý zrak nad černým podsebitím kníru zří na nás s vážností, která přísluší k červenému, zlatem vyšívanému fraku, v němž se urozený pán vypravoval buď na sněm nebo ke korunovaci. V zámečku jsem ještě viděl jeho stavovský kord. Celé století nás dělí od života, poutavě vyprávěného Jiráskem, i od portrétu, jejž namalovala Louisa Berková...
Strakonice :: odstavec 7
Přečtěte si ji celou! Cvičený sluch přesně rozpozná citově zchlazenou vlnu tohoto kraje v jeho rafinovaně umělém verši. Portrét Šaldův má už jistě rysy definitivní, jsa soustředěn na Čelakovského výsostné umělectví, ať už se týká "Ohlasů" nebo "Stolístky". - "To dovedl, to mohl zmoci jen veliký umělec, oddaný, pružný, hedvábnými nitkovými tykadly vyzbrojený, zázračně sensitivní duch, který cítil kouzlo stylu a jeho charakter do posledního nervového zvlnění... Nevím, kolik děl Čelakovský do svých ohlasů ze svého obsahově, ale myslím, že to je hlavně umění jasného oka, jež dovedlo vidět tak charakteristicky lidi, hlavy a tváře. Ty typické, v pevných, nezapomenutelných pusách chycené figury v Českém Ohlasu jsou, tuším, i invencí jeho a v nich je tolik čistého pozorování a krásné jasné ryjby, že je dobře odůvodněn titulus prvního realisty, který byl Čelakovskému přiložen." Tedy ne "elementární lyrik", ale "estét" s úžasně přesným zrakem; cit filtrovaný intelektem, předchůdce Havlíčkův a Macharův. I tam, kde zdánlívě se poddává příjemnostem života, nezapře v sobě umělce:
Od Hradce k Počátkám :: odstavec 1
Lovecký zámek Jemčina, který v letech 1757 až 1776 stavěli Černínové z Chudenic, okouzlí poutníka především lesnatou krásou svého okolí, v němž se střídají parkové partie s přírodní neporušeností, jinde už zřídka vídanou. V jemčinském okolí žil svobodně poslední bobr v Čechách a donedávna tu ještě pálil poslední český uhlíř Karel Kašpárek z lipových špalíčků dřevěné uhlí pro budějovickou tužkárnu. Dýmající milíř zdá se být anachronismem, ale sloužil docela moderní výrobě. Ve dvacátých letech minulého století zavítal sem z třeboňského archívu František Palacký, aby si vyžádal od hraběcí vrchnosti dovolení pracovat i v bohatém archívu jindřichohradeckém. Několikrát potom navštívil Hradec a těšil se přízni nejen Černínské, projevované péčí o jeho bytové pohodlí, ale přímo nadšenou úctou všeho občanstva, které mu na počest uspořádalo při loučení lampiónový průvod a nabídlo mu Čestné občanství svého města. Zápisky lesního rady Jiřího Wachtla daly Aloisu Jiráskovi podnět k překrásné novele Zahořanský hon, jejíž děj je soustředěn k jemčinskému prostředí a jeho loveckým štvanicím; spisovatel však Jemčinu nenavštívil a nikdy neviděl. K rybníku Vydymači v jemčinské oboře vztahuje se přímo jeden z kouzelných fejetonů F. X. Šaldy nazvaný Černý rybník v lesích, uveřejněný v Národních listech roku 1911 a později autorem zařazený do knihy časové i nadčasové.
Hlasy domova :: odstavec 74
Jistě by se podezřívavě usmála i tvář F. X. Šaldy, který jako student procházel v osmdesátých letech minulého století zdejším krajem, pobyv tu dvoje prázdniny v rošické myslivně u své tety Schnurpfeilové. Vždycky mne v hovorech překvapovalo, odkud ví tolik konkrétních poznatků ze zdejších končin. Pan vrchní Patera z pražské Unionky tu vyprávívá na svém odpočinku mnohé historie umělecké. A ví jich mnoho. Nezasteskne se Ti někdy po domově v slovenském tusculu vážeckém, malíři Jene Hálo? Vím, že miluješ tuto novou domovinu s horoucností až posedlou — ale nevábí Tě k nám dětinství Tvého věk? A léta toužení uměleckého a milostného? Mnohé se změnilo, ani svůj rodný dům bys už nenašel — Tato krajina je však poznamenána našimi dětskými šlápotami, naším mladickým horováním, neznajícím ještě ani zrad, ani omylů ...