Rošice ::
odstavce
2, 10, 22, 33
Je to myslivna v lesích, zastíněná stmívavou zelení rozložitého klenu, v její blízkosti kaplička, ztrácející se pod širokou korunou osamělého buku, nezamrzající studánka v lese Dymáku a panský dvůr nedaleko lesního jezírka, do jehož tmáně se propastně propadá černý stín převysokého smrku, několik rybníčků, stromů a pěšin, které vedou k baroknímu zámečku bratronickému... Tedy nerozsáhlý kus krajiny, jenž by vytrvalejšího poutníka příliš neznavil, kdyby jej chtěl projít.
...
To je tvář bývalé paní lesní z Rošické myslivny.
...
Tehdejší Rošice vděčily za svou proslulost především léčivé studánce a milostnému obrazu "kojící" Panny Marie, k němuž přicházela procesí z celého kraje. Scenerie zůstala táž jako před sedmdesáti lety, jen lesy se změnily po obou stranách čekanické silnice a stará hajnice u rošické myslivny se zatím sesula v hromadu trosek. Jsou tu i jiní lidé, vlídní a hodní, ale jen kaplička si zachovala svou podobu beze změn.
...
Sedím v zeleném stínu pod rozložitým klenem u Rošické myslivny. Vánek míchá vůni voňavých jedlí z lesa Podjezdin s vůní schnoucího sena, zvlhly trávy a jen cvrček, tambor tmy, vytrvale crčí do ticha. Hořký výdech ořechového listí odvádí mysl mou jinam a světélkující křídla svatojanských broučků kreslí svým letem křehkou arabesku, do níž promítám svoje vzpomínání. Větvovím prosvítají hvězdy, v hnízdě zatikl probuzený pták.
Rošická myslivna