Rošice ::
odstavce
2, 22, 24
Je to myslivna v lesích, zastíněná stmívavou zelení rozložitého klenu, v její blízkosti kaplička, ztrácející se pod širokou korunou osamělého buku, nezamrzající studánka v lese Dymáku a panský dvůr nedaleko lesního jezírka, do jehož tmáně se propastně propadá černý stín převysokého smrku, několik rybníčků, stromů a pěšin, které vedou k baroknímu zámečku bratronickému... Tedy nerozsáhlý kus krajiny, jenž by vytrvalejšího poutníka příliš neznavil, kdyby jej chtěl projít.
...
Tehdejší Rošice vděčily za svou proslulost především léčivé studánce a milostnému obrazu "kojící" Panny Marie, k němuž přicházela procesí z celého kraje. Scenerie zůstala táž jako před sedmdesáti lety, jen lesy se změnily po obou stranách čekanické silnice a stará hajnice u rošické myslivny se zatím sesula v hromadu trosek. Jsou tu i jiní lidé, vlídní a hodní, ale jen kaplička si zachovala svou podobu beze změn.
...
Za napoleonských válek se dostal majitel čekanického panství, jezdecký rytmistr rakouské armády Alois svobodný pán Helversen, za ustupujícími Francouzi od Lipska až do francouzské země. Ve vojště nalezl svého krajana z Bratronic, prostého vojáka, s nímž uzavřel důvěrné přátelství. Nevíme už, bylo-li to stálé válečné nebezpečí či opravdu těsné pouto krajanské, co porušilo společenské rozdíly, tehdy jistě ostře vyhrocené, a zároveň sblížilo důstojníka s vojínem. Rytmistrovi se to vyplatilo. Jednou zaútočila rakouská jízda velmi prudce: koně se rozcválali, blýskly palaše, boj začíná a najednou marně shání bratronický vojáček svého příznivce v ryku bitvy. Obrátí koně, rozjíždí se zpátky a nalézá svého krajana ležícího v trávě, s dlaní na oku. Nedbaje střel, vysazuje ho k sobě do sedla a ujíždí s ním rovnou na obvaziště. Byl nejvyšší čas. Francouzi se vzpamatovali, zaútočili, a rakouští jezdci se obracejí na útěk. Kopyta francouzských koní bijí o zem a rozdupávají rakouské raněné k smrti. Zatím bylo čekanickému pánu ošetřováno na obvazišti zraněné oko. V úzkosti z možné ztráty zraku učinil slib, že po uzdravení jistojistotně dá postavit na svém panství kapličku. Slib byl splněn. Ještě v Paříži dal namalovat obraz kojící Panny Marie a do rámu vyřezati podobu oka na památku, že jedno oko přece jen v bitvě ztratil. Kaplička byla vysvěcena roku 1815 a od té doby se každoročně v první červencovou neděli konala u ní pouť, která se později rozšiřovala i na ostatní neděle do konce měsíce...
kaple u Rošic
