• 
• 
• 
• 

rdesno hadí kořen

Rdesno hadí kořen na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Rybníky :: odstavec 13

  O večery těch let, podbarvené za senosečí táhlým žabím chorálem, kdy na hladinách mezi rozkvetlými lakušníky a rdesnem ustalo kmitání vodoměrek a roj tiplic dotančil nad travami, jemně pozlacenými zapadajícím sluncem! Zmlkli i rákosníci a jen potápka v nevypočitatelných intervalech se ponořuje do hlubin. Tolik miluji tohoto mlčelivého hledače tajemství navzdory přírodopiscům, kteří jeho "noření" chtějí vysvětlit příliš střízlivě a jednoznačně. Vidím na hrázi Stodoliště starého Jiřince, popásajícího své dvě kravky; dovedl předpovídati počasí i z pleskotu vymrštěných kaprů a z letu vlaštovek, ale musel bych k starším pamětníkům, aby mi zazpívali zapomenuté rybářské písničky mého kraje.

• Hlasy domova :: odstavec 113

  Tvá věž s podivným kamenným erbovím, kde nad krakorci pod kůrkovou střechou věnčí okénka girlanda dřevěných ryb, zhlíží se poněkud zasmušile v temné hladině, která se na tebe slunečně usmívá žlutým květem stulíku i uzarděním vodního rdesna. Snad z listoví staletých dubů bychom zaslechli mnohé příběhy o tvých pánech a paních, ale pan vikář Hille už všechno důkladně sepsal a pan Chlupsa, zanícený znatel a milovník tvé historie, se jistě vícekráte rozhovořil o ní mnohým návštěvníkům a přátelům. Já představím jen některé postavy, které si zasluhují pohledu zvlášť pozorného a soustředěného.

• K metropoli kraje :: odstavce 113, 156

  Přečistá a průzračná je voda rybníka Dehtáře, svítící v plavém žňovém ránu jako zjevení. Myslil jsem na nejkrásnější japonské malby, na jejich křehký kolorit a jemné odstínění, dívaje se z hráze přes stříbřitou hlád a režné pruhy žitnišť k tušeným obrysům zalesněných kopců: Vysoké Běty a Vysokého Kamene, Buglaty, Vysokého Kořenu, Skalky nad Kvítkovicemi, Haberské Hory a Kluku. Hráz tohoto rybníka stíní staré duby a roz-sochaté koruny dvou sosen, nad hladinou se mihnou rackové, ve vodě zasvítí červené rdesno, vánek přináší vůni kvetoucích jetelů, podmítek a schnoucích pšenic, ale tato krása je stvořena především pro zrak, pro údiv.

  ...

  I kytičky už byly jiné. Na písčitých polích kvete modřenec chocholatý, jehož cibulka páchne česnekem, louky jsou plny rdesna, bůhvíproč nazývaného "hadí kořen", polní studánce už tady všude říkají "temenec" a v dalších vsích po řeči poznáš, že jsi v krajině zcela nové.

• Sluneční poutník :: odstavec 40

  Jen zapomenutý kněžský kvadrátek na kostelní lavici a mezi kaštany před chrámem kamenná postava mlčelivce z Nepomuku, mohutná lípa nedaleko kasáren a poblíž sakristie staré stavení s vyřezávanou pavláčkou zůstávají svědkyo životě kněze a jeho osadníků. Květy oměje šalamounku, obrovského rdesna, kostiválu a hortenzie zůstaly jako památka po odsunutých Němcích z Folmavy za dvěma vysokými vlašskými topoly na hřbitůvku v stráni. Stožáry výšek a korouhve sněhových vánic.

• Rybníky :: odstavec 12

  V sobotu navečer chodívali kluci ze statků plaviti koně. Jak jsme jim záviděli! My z chalup jsme mohli hřebelcem drhnouti jen naše udřené krávy. Ještě dnes bych je všechny mohl zavolati jménem, ta pokojná a pokorná stvoření, na nichž, bezbranných, jsme tolikrát zkoušeli svoje jezdecké kousky. ó, večery těch let, podbarvené za senosečí táhlým žabím chorálem, kdy na hladinách mezi rozkvetlými lakušníky a rdesnem utichlo kmitání vodoměrek a roj tiplic dotančil nad trávami, jemně pozlacenými zapadajícím sluncem. Zmlkli i rákosníci a jen potápka v nevypočitatelných intervalech se ponořuje do hlubin. Tolik miluji tohoto mlčelivého hledače tajemství navzdory přírodopiscům, kteří toto "nořeni" chtějí vysvětliti příliš střízlivě a jednoznačně. Vidím na hrázi Stodoliště starého Jiřince, popásajícího své dvě kravky; dovedl předpovídati počasí i z pleskotu vymrštěných kaprů a z letu vlaštovek, ale musel bych k starším pamětníkům, aby mi zazpívali zapomenuté rybářské písničky mého kraje.

• Hlasy domova :: odstavec 40

  Tvá věž s podivným kamenným erbovím, kde nad krakorci pod kůrkovou střechou věnčí okénka girlanda dřevěných ryb, vzhlíží se poněkud zasmušile v temné hladině, která se na tebe slunečně usmívá žlutým květem stulíku i uzarděním vodního rdesna. Snad z listoví staletých dubů bychom zaslechli mnohé příběhy o tvých pánech a paních, ale pan vikář Hille už všechno důkladně sepsal a pan Chlupsa, zanícený znatel a milovník tvé historie, se jistě vícekráte rozhovořil o ní mnohým návštěvníkům a přátelům, já představím jen některé postavy, které si zasluhují pohledu zvlášť pozorného a soustředěného.