-
Rybníky ::
odstavec
13
O večery těch let, podbarvené za senosečí táhlým žabím chorálem, kdy na hladinách mezi rozkvetlými lakušníky a rdesnem ustalo kmitání vodoměrek a roj tiplic dotančil nad travami, jemně pozlacenými zapadajícím sluncem! Zmlkli i rákosníci a jen potápka v nevypočitatelných intervalech se ponořuje do hlubin. Tolik miluji tohoto mlčelivého hledače tajemství navzdory přírodopiscům, kteří jeho "noření" chtějí vysvětlit příliš střízlivě a jednoznačně. Vidím na hrázi Stodoliště starého Jiřince, popásajícího své dvě kravky; dovedl předpovídati počasí i z pleskotu vymrštěných kaprů a z letu vlaštovek, ale musel bych k starším pamětníkům, aby mi zazpívali zapomenuté rybářské písničky mého kraje.
-
Pěšinkami mrtvých ::
odstavec
20
Je slunný nedělní letní den. V Peci slaví pouť a na silnici pod javory
jezdí motorky, v autu vidíš sedět chodskou babičku se starodávným šátkem, jistě jede se synem nebo zetěm k vnoučatům a popovídat si s vdanou
dcerou. Za chvíli se cele hroužíš do ticha, které přerušuje čejka svým vzlykavým zakníháním. Černou hladinu rybníčka zčeřila potápka stříbrným
vějířem vln. Celá krajina zjihla a zpozorněla. Jak dávno už jsi neslyšel
křepelku, a ted se ti nějak hlasno ozvalo z podmezí její zavolání: Pět
peněz! Pět peněz!... Dvě ptačí legendy si pan profesor Hruška vymyslil
na svých samotářských toulkách a ty si v jeho stopách znovu připomínáš
toto básnické čtení.
-
Rybníky ::
odstavec
12
V sobotu navečer chodívali kluci ze statků plaviti
koně. Jak jsme jim záviděli! My z chalup jsme mohli
hřebelcem drhnouti jen naše udřené krávy. Ještě dnes
bych je všechny mohl zavolati jménem, ta pokojná a
pokorná stvoření, na nichž, bezbranných, jsme tolikrát
zkoušeli svoje jezdecké kousky.
ó, večery těch let, podbarvené za senosečí táhlým
žabím chorálem, kdy na hladinách mezi rozkvetlými
lakušníky a rdesnem utichlo kmitání vodoměrek a roj
tiplic dotančil nad trávami, jemně pozlacenými zapadajícím sluncem. Zmlkli i rákosníci a jen potápka v nevypočitatelných intervalech se ponořuje do hlubin.
Tolik miluji tohoto mlčelivého hledače tajemství navzdory přírodopiscům, kteří toto "nořeni" chtějí vysvětliti příliš střízlivě a jednoznačně. Vidím na hrázi
Stodoliště starého Jiřince, popásajícího své dvě
kravky; dovedl předpovídati počasí i z pleskotu vymrštěných kaprů a z letu vlaštovek, ale musel bych
k starším pamětníkům, aby mi zazpívali zapomenuté
rybářské písničky mého kraje.
potápka černokrká
