Rejkovice

Reference

Dražinovská hora :: odstavec 10
Byl zimní modrobílý den, plný slunce i mrazu, když jsme od vsi zaměřili své kroky do nejvlastnějšího Vrbová citového i spisovatelského hájemství, kde se dějí věci neslýchané, které nám dovedl vyhledat pozornýma očima a sdělit slovem básnicky odstíněným a bohatým. Myslím přímo na dvě knihy, Dražinovská hora a Vysoký sníh, jež nás uvedou do chodské přírody jakoby ozářené lampou Aladinovou. Postál jsem v údivu před širokým panorámatem kraje, když náš dražinovský rodák pronesl jadrnou chodštinou: „Tu je naše domovo." S potěšením jsem si vyslechl i pomístní názvy a jejich zvláštní sklonění: „Máme pole v Ladicích," ale: „Jedeme do Lazíc." Na sněhu se mihly dvě srny a za tmavými sosnami lesa „V závorách" se zdvíhalo celé haltravské pásmo, větve kladly pod stromy průzračně modré stíny, sníh křupal pod botami, zatímco z vrcholu „křivánčí", jak tady něžně nazývají modříny, rozhoupal padající sníh jehnědy na lískách. Najednou se něco pospěšného a temného mihlo pod sněhem a proměnilo se to v myš, razící v sypké běli svoji chodbičku. Do lesních paloučků, kterým tu říkají „houvárky", se opíralo slunce, aby zde roztálo sníh a vysušilo trávu pro milostné hry zajíců i pro zalehnutí srnčí zvěře. Kopce rozryté černé země a chomáče zeleného mechu svědčily o přítomnosti divočáků, kteří tu nebývali v dobách Vrbový honitby. Přešli jsme Císařskou pěšinu, která se rovněž rozběhla z Domažlic na Petrovice, Rejkovice a přes Dražinovskou horu až do Klenci. Pod „Skalku" umístil Jan Vrba ve svých Chodských rebeliích smrt „starého čerta" Wolfa Lamingena, aby dal Dražinovské hoře i prvek dramatický a baladický. Ať je to krmelec mezi kmeny či klínové písmo ptačích stop nebo holubí studánky, vše bylo citlivě vyjádřeno v této z nejvýznamnějších Vrbových knih. Když jsme vyšli z lesa do oslnivého stříbra krajiny, k pahorkům s lištím a břízami, zdálo se mi, jako bych náhle ucítil pronikavě zavonět kořennou vůni kopytníků. Z „Houjeskýho" kopce nad Lůsovcem isme obhlíželi Luženice i Luženičky, Draženov i Rejkovice, Baldov i Domažlice, Újezd i Hrádek se vztyčenou postavou Kozinovou.