Pěšinkami mrtvých ::
odstavce
27, 30
Od rybníčka pod Kozinovskou vede lukami pěšinka k Jánskému údolí, kde stávala o samotě kovárna a pastouška, v níž se jeden čas také vyráběly sirky. Ještě jsem zastihl poslední chvíle staré pastoušky, která stála
vedle kovárny jako obecní stavení a z níž zůstal jenom trčící komín. Dnes
je tu pečlivě obdělávaná zahrada s vilkou, letní pracovna Zdeňky Psůtkové,
do které se ráda uchyluje se svou literární prací. Zde u rodičů překládá
z ruštiny svého milovaného spisovatele Konstantina Paustovského, básníka jemné slovesné krásy a hluboké lidské moudrosti, kterého dobře
zná i osobně ze svých sovětských návštěv.
...
Nějaká žena hrabala na humnech trávu, jiná klestila u chalupy chvojí
a dávala je na hraničku k plaňkám, jako průvod družiček se zastavily na
mezích rozkvetlé trnky a zavoněly svým chladným výdechem uprostřed
zeleného osení. Na návsi ještě stojí celá řada typických chodských stavení
u Benešů, Mathauserů a u Bišků, s dřevěnými štíty a převislými střechami.
Na Bolfuc střeše si čápi vystavěli hnízdo a čápice seděla na vejcích. Sotva
jsem začal kreslit barokní báň kapličky, přiběhli od školy páni kluci, pokukovali přes rameno a jeden čipera nerozpačitě prohodil, že jejich paní
učitelka tolik na tužku netlačí a dělá jen slabé čáry. Pomyslil jsem si, že
i kluci mají plné právo na své pojetí kreslířské práce, a nikterak jsem se na
ně nezlobil. Dověděl jsem se od nich bezpečně aspoň jeden údaj, že nejtypičtější stavení s klenutou bránou a brankou je u Soukupů. V malém parčíku u cesty upoutá poutníkovu pozornost kámen s vtesaným starožitným
znamením kříže, snad nejstarším v celém kraji. Zdenka Psůtková by nám
mohla víc povědět o historii tohoto svého rodiště, kterou zpracovala ve
své disertační práci.