Ladislav Šaloun

Ladislav Šaloun na Wikipedii

Reference

Od Postřekova do Klenčí :: odstavec 46
Tato zkratka vyjádřená v nekrologu profesorem Miloslavem Hýskem vyjadřuje nejvýstižněji Baarův literární význam i jeho lidskou tvář. Snad všichni nosíme v srdci jedno místečko, do něhož se nám soustředil nejmilostnější půvab domoviny a v němž vždycky nalézáme samy sebe. Pro Baara to byly Výhledy. Nebylo jedné návštěvy, aby ji nevedl do kopce na nejkrásnější z chodských vyhlídek, i když mu už nemocné srdíčko vypovídalo službu. Každá roční doba přiodívá tento kraj jinými barvami a hlasy, dojímá jiným výdechem a kouzly jako milovaná dívka smysly milencovy. Když podzim obnaží zemi, promlouvá krajina k našemu duchu a svou zamlklou zamyšleností i k naší duši. Na jaře vchází svými hlasy a vůněmi do našich rozjitřených smyslů. Doputoval jsem na Výhledy, když kvetly třešňové aleje až k hranečníkům, břízy se odívaly první jemňounkou zelení, u jejich pat zlátly petrklíče a na vlhkých oupadech se leskly blatouchy. Od Capartic jsem obhlížel čerchovské lesy, pozastřené zvláštní průzračnou modří, z níž zadýchla přejemná, lehounká zeleň rašících buků s takovou něhou a jímavostí, že jsem zůstal stát v údivu. Je to opravdu krásný kus lesa u Černé řeky a Nemanic, kde končí slovanský svět a začíná cizina. Vrátil jsem se zpátky na Výhledy k bronzovému Baarovu pomníku, vymodelovanému Ladislavem Šalounem a stojícímu na témže místě, odkud vlastenecký biskup Jan Valerian Jirsík požehnal kraji a celé české zemi.