Od Postřekova do Klenčí ::
odstavce
18, 20
Pod Haltravou jsou rozhozeny chalupy Dílů, které mají za zády les
a před očima okýnek se jim rozvírá široký výhled do kraje. Pod pavlačemi rostou třešně, jejichž úroda byla sčesána do věníčků, ale na rybízových keřích se ještě rděly rudé hrozníčky, lákající žíznivého poutníka svou kyselostí. Nežli jsem měl čas splnit toto přání, sevřel mne do své náruče les svými vůněmi, hlasy a stíny. U cesty se plazila plavuň, tajemná rostlina, zdejší tradicí nazývaná můří nohou. Ladička ticha předzpívala áčko a zvonková hra lesních potůčků se rozezněla desaterem tónů, které se smísí s ptačími zpěvánkami. Kořeny, vývraty a pařezy vydychly vlhkem a smolou. Chtě nechtě musil jsem vzpomenout na mnoho studijních kreseb Josefa Mánesa, zamilovaného do těchto lesních motivů. Zvedl jsem pod
jedlemi z jehličí několik rozevřených šišek, vonících sluncem a pryskyřicí, které v zdejších končinách nazývají "šůty". Myslil jsem na jednu rozmarnou Baarovu povídku, pokřtěnou tímto názvem. Vyvolejme si aspoň její začátek.
...
Když les už rozdá všechnu svou letní a podzimní úrodu, jsou právě tyto "šůty" jeho posledním darem, ony a jmelí "hímelí". Domažlické žehlířky rády topily naschlými šůtami, které znamenitě rozehřály žehličku a ještě
navoněly kuchyni lesní pryskyřičnou vůní. Za pytel naschlých šůt zaplatily rády i zlatku. Nedivme se, že láternice Štěrbová naložila na trakař tři pytle šůt, přidala navrch jmelí a vezla je z Dílů notný kus cesty až do Domažlic. Šůty brzy prodala mladé paní profesorové a rovněž jmelí dobře zpeněžila v lékárně, kde pan lékárník ji nabídl za jednu šůtu čtyrák. Tuto nabídku vyslechl postřekovský sedlák Krahulec, takový lakotník, že by byl hnal za
krejcar blechu po strništi až do Říma bos. Okamžitě si v hlavě spočítal ohromný zisk, a sotva došel domů, přikázal ženě i dětem, aby se hned příštího dne všichni vypravili na šůty. Žena nechtěla ujídat z tohoto tenkého krajíce chudých, ale hospodář poručil a do večera jich nasbírali patnáct pytlů. Nelitoval času, spočítal ve stodole všechny šůty, a když vše sečetl a znásobil, zatočila se mu hlava z očekávaného bohatství. Už se nemohl dočkat chvíle, až s vozem zastaví před domažlickou lékárnou. Velmi se podivil, když pan lékárník si z celého vozu vybral jednu jedinou šůtu a starému chamtivci okázale podával čtyrák. K jeho ustrnutému pohledu
stručně vysvětlil, že právě potřebuje jen tuto jednu jedinou, aby si ji mohl v lékárně zavěsit na režnou nit, neboť podle ní dá se s úspěchem předpovídat počasí.
Díly
