Pěšinkami mrtvých ::
odstavec
34
Trhanovský sládek Čeněk Hrubý, pocházející ze starého rodu českých
humanistů, kteří se psali z Jelení, hostil u sebe mladého vyučence Ženíškova a Pirnerova už na sklonku osmdesátých let a byl vlastně prvním,
kdo se zasloužil o příchylnost mladistvého malíře k chodskému kraji. Jan
František Hruška se stal Špillarovým přítelem za zcela jiných okolností.
Sám o tom vypravuje. Potřeboval k svým národopisným obrázkům ze
života chodských dětí ilustrační doprovod a kdo jiný povolanější ho mohl
provázet do tohoto dětského světa než právě Jaroslav Špillar? Když se
malíř stal na Peci bezprostředním sousedem jeho švagra Špadrny, u něhož
v myslivně žil i Hruškův otec, tak láskyplně vykreslený synem v Pamětech děrečka včalaře, sblížili se malíř a spisovatel ještě přátelštěji. Děreček včalař musil být zajímavou osobností, o které se velmi pochvalně zmiňuje
i Alois Jirásek. Nedivme se, že v myslivně za černých hodinek zasvěcovali
malíře oba Hruškové, otec a syn, do "duševní říše" chodské a nad tyto
uvaděče nebylo tenkráte na Chodsku jistě povolanějších, znalejších věci.
V knížečce Z pozadí chodského národopisu je těchto důvěrných setkání
vzpomínáno myslí dojatou a vřelým srdcem.
J. Š. Baar :: Paměti děrečka včalaře
