Sluneční poutník ::
odstavec
30
Jdeš tichem, zlatavý list břízy se neslyšně snáší do rudého maliní, v slunečním světle přelétla barvoměnka duhová a rozevřela před námi celou měňavou nádheru svých křídel. V černozeleném stínu vyzpěvuje potok, přeskakuje omšelé kamení a slunce vyhmatává z pařízku oranžové paroží jedné houbičky, výstižně pojmenované krasorůžek. Než si dokreslíš bílý květ ostružiny a podumáš nad tmavými lusky lupiny, jejichž kuličkami přikrmují rybáři kapry, spatříš na cestě nějakou chvějivou smyčku a rázem v ní poznáváš slepýše. Kupodivu, jak prudce hýbá svým úzkým jazýčkem. Než dosáhneš dlaní k přesličkám, plavuním a kapradí, jež ze všech zdejších rostlin pamatují nejvíce, vystřelí netýkavka svá drobná semínka a ty uslyšíš v hloubi lesa zapraskání suchých větviček i vzdalující se kroky srn. A všude tě tu provází nafialovělý květ šalvěje přeslenité.
šalvěj přeslenitá
