Bechyně ::
odstavec
15
Základy nejstaršího zdiva tkví v mýtu, jehož clonu jen malinko poodhaluje Kosmas stručnou zprávou ve své kronice, pozdější kvádry patří dvanáctému století, kdy tu bylo sídlo župy i rozsáhlého arcijáhenství, a teprve Čertovu zeď můžeme připsat stavbě Zlatého krále, který přirozenou fortifikaci zpevnil ještě hrazením a věžemi. Po jeho smrti uvádí biskup Tobiáš z Bechyně do nového kláštera bratry "minores de observantia" a Jan Lucemburský povyšuje podhradí na město. Bylo později po čtyřměsíčním od-poru dobyto husity, a potom na padesát let zůstal klášter pouhou zříceninou. Není bez významu ani jiná souvislost. U Němějic se sešlo v počátcích husitských bouří jedno z prvních shromáždění "bratří a sester", na čtyřicet tisíc jich tehdy bylo, aby pod velením Mikuláše z Husy, jednou z tehdejších hlav mladého hnutí, vyslechlo od bradatých kazatelů zvěst o novém, lepším uspořádání světa. Jedna kapitola svatého Matouše nejvíce podnítila mysl těchto chiliastů. Stojí tam psáno: Když uzříte ohavnost zpuštění od Daniela proroka předpovédénou, ona stoji na místi svatém (kdo čteš, rozuměj), tehdáž ti, kteři by byli v Judstvu, nechť utekou na hory. Protoť i vy buďtež hotovi, neboť v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde... Nepřipomíná vám to některé listy Žižkovy? - I vyšly zástupy robotné a tovaryšské na výšinu, která byla od nich přezvána Tábor. Odtud se rozlil proud husitské revoluce po celé zemí.
Němějice
