Obděnická pouť ::
odstavec
127
Temně zelená silueta bříz změkčovala na zlatém nebi svůj obrys něžným poryvem vánku a cvrčkové s přibývajícím šerem zesilovali svůj zpěv, když jsme se zastavili u rozkvetlého netřesku první zídky v Mokřanech. I tady se všude setkáváme s projevy lidové zbožnosti, ať je to kaplička vestavěná do zahradní zídky, nebo boží muka typicky alšovského tvaru.