Obděnická pouť ::
odstavce
71, 73, 78
V zlatavě modrém západu slunce zdvíhá se vlna za vlnou až k nejzazšímu obzoru za řekou Vltavou, kde kulminuje táhlým hřbetem Třemšína, před nímž se temnější modří rýsuje Koňský vrch, les Hvozdec a Líkarta se starodávným pojmenováním, jež svědčí o nepřetržitém osídlení této krajiny českým lidem. Na severním obzoru stoupá k nebi černá šmouha. To je kouř březohorských šachet za Příbramí a kostel blíže vlevo za řekou je Maková, kam se na pouť scházejí lidé z celého Povltaví.
...
Maková...
...
Z vyprávění bychom se dověděli mnohou podrobnost ze života tohoto makovského kostelníka a zvoníka, jehož poslední léta se musik jevit jako existence veskrze trosečnická, a tmavý farský chlév, poslední jeho přístřeší, by to jen potvrzoval.
Maková hora
