Od Hradce k Počátkám ::
odstavec
37
Nejkrásnější jsou tu však zimy. Zamiloval se do nich malíř Alois Kalvoda, který si sem přijel namalovat zasněžené náměstí i staré uličky u kostela, i jiné, s plaňkovými ploty zahrádek, jež nejsou vidět pod závějemi, popsanými koroptvími cápotami a zaječí stopou. Tak tuhé jsou zdejší zimy, že jejich drsnatost přemůže i ostych plaché zvěře a sbližuje ji s člověkem. Kolikrát tento krajinář maloval olše na břehu rybníka za třeskutých mrazů i tání, kdy v slunci se třpytí sníh a zaleskne se barevný drahokam ledňáčka, kdy nad rudými jeřabinami přelétávají kvíčaly a na temných olšových šištičkách se choulí zkřehlá havěť čížků. I říčka Kamenice mu dala hodně motivů, stejně jako mlýnská stoka a okolí staré pily, tolikrát namalované za jinovatek proti slunci i v modravém podmraku. Měl rád prostý motiv, proto mu neučarovaly arkády na zámeckém nádvoří, ani architektura chrámová, ale březové aleje a hladiny se zelenavým ledem.
Kamenice, říčka
