Přetiché město ::
odstavec
23
I do kostela svatého Jana Křtitele jsem zašel, a hlavy světců z gotických fresek dosahovaly tam až ke stropu a korouhvička s kohoutem marně nabádala k bdělosti. Pod sloupem uprostřed náměstí stály selské vozy jako kdysi, jako by se ve světě nic nedělo a nezměnilo. I kovárna tu dovede překvapit. Vstoupil jsem do ní gotickým ostěním a teprve později, venku, když už mne neoslňoval roj jisker z kovadliny a syčící plameny výhně, jsem si uvědomil, že je to vlastně bývalá kaple svaté Alžběty, zrušená josefínským patentem. Chtě nechtě musel jsem se vrátit na hradní nádvoří k renesanční studni, jejíž hloubka je prý navlas stejná jako výška kulaté věže, a u zahrady kláštcří ku jsem si vzpomněl na sládka Františka Smetanu i jeho syna Bedřicha Smetanu, kteří tudy před sto lety chodívali. I selskou svatbu jsem potkal u radnice a nevěstě popřál dobra do nového života a mrzelo mne, že jsem nemohl vyhovět jejímu pozvání, tak upřímně a srdečně vyslovenému.
Jindřichův Hradec, kostel sv. Jana Křtitele
