Krajina mýtu ::
odstavec
69
Jak vzpomínalas na roráty v domácím kostele a na všechny sousedky, s nimiž mohlas sděliti své drobné starosti hospodyně. Jisté v osamělých nocích jsi trpívala úzkostmi o Janův život, když byl s královými zbrojnoši poslán na trestnou výpravu k nějakému vzdálenému hradu a dlouho se nevracíval. Tehdy jsi želela svého Čeřejova a v modlitbách se obracívala k své patronce, žádajíc od ní její stálost v doufání - a jedinou útěchou ti bývalo děvčátko, které znalo tichou krajinu tvého domova jen z doslechu tvého vzpomínám. Pro koho roste? Jisté ani ona neunikne údělu matčinu a stane se ženou zbrojnošovou...