taras

Reference

Krajina mýtu :: odstavce 33, 55
Hlinité cesty mezi žulovými tarasy vedou kopcovité k žitništi, jež nám přichystalo setkání jistě neočekávané. Potkáváme roztřesené fůry, naložené snopy. "Třese se jak babí břicho," řekl by o jedné z nich starý hospodář, káraje v duchu čeledína, že ji tak špatně naložil, "Inu, jisté Čechák." A kdyby selka byla od Budějovic nebo z Třeboňska, zabručel by pro sebe: "Čechanda, nemá ani pořádnej nos" - Doudlebané cítí hrdě svou kmenovou odlišnost, a co přijde z obzorů jejich kraje, pochází z Čech - nebo "ze zahor".
...
Borovanský dr. Jan Petřík rád chodíval na tato místa, historií dotýkaná, a znaje lid, nezavrhoval dokladů ani této ústní tradice. Bylo třeba vyčistit studánku od bahna, a tu se přišlo na taras. Prostou logikou rozřešil nečekaně spletitý problém. Kde je taras, musela být studně, rukou lidskou vyhloubená - a blízko studné stálo jistě stavení. Hloubili dále a bahno vydávalo gotické džbány, tenata, střepy, zbytky železné obruče, vědra - i kachle z gotické doby. Vymýtili kus lesa a pod nánosem věků objevili základy celého dvorce. Víme, kde stálo obytné stavení, kde stáje, kde dvůr, kde pec...
Obděnická pouť :: odstavce 61, 68, 135
Polní cesta k Radešicům je vroubena tarasy, kterým tady říkají "hranice", mezi lískami se co chvíli mihne veverka, jednou černá, podruhé rezatá, na jeřábu vyťukává žluna staccato nějaké neznámé písně, která nemá však co činit s dívkou pochutnávající si na třešních ptáčnicích, jichž je letos v celém kraji "vobalot". V polovině srpna dokvétá na zdejších mezích zvláštní druh chrpy černé. Je svátek Nanebevzetí Panny Marie, čas, kdy Svatá Královna dává svatému Vavřinečkovi první výlupek. Děti nic nedbají starých pranostik a činí se, aby na svatého Vavřinečka mnoho nezbylo. Až přiletí v zimě pták ořešák, maže po nich jenom paběrkovat. Zato hospodáři jsou vynalézavější. Uvolní v kabřind prkénko a tak vznikne skrýš, nedostupná každé klukovské všetečnosti, před níž jsou oříšky zabezpečeny až do vánoc.
...
Tato krajina oplývá úrodou kamenitou, proto se všude setkáte se žulovými zvoničkami, kapličkami a tarasy. Zdejší odlehlost nejlépe vystihuje zajímavé zjištění, že osada Setěkovy není zakreslena ani na generální mapě. Když tu byly za první republiky manévry, ani generálové nevěděli, v které končině se právě nalézají jejich vojska. A přece je tu pět čísel i pstruží rybník, samým Krčínem založený.
...
Mezi tarasy, pupavami a kamením umělecky vladaří grafik Karel Štika, kterého nikdo na světě nepřesvědčí, že by v České zemi mohly být ještě krásnější krajiny. Není zdejším rodákem, a přece je v této krajině zakotven mnohem hlouběji, než se všeobecně ví. Jeho tatínek pocházel z Dublovic a maminka je petrovická rodačka od Procházků. Už jako dítě sem jezdíval na prázdniny a rád vzpomíná na chvíle strávené ve zdejších školních škamnách i na pastvách, kde se velmi čile účastnil pasteveckých radostí se svými bratry. Je to tedy po celé řadě předků krajina jeho rodu a po zákonu srdce krajina jeho zasvěcení. On vyslovil grafickými prostředky její jímavou poezii. Je to "krása zapadlá a tichá", kterou si tady zamiloval, po svém procítil a pro niž nalezl i neokázalý, a proto tolik účinný způsob výtvarného sdělení.