Krajinou básníkovou ::
odstavec
13
Chladivý stín topolů za Karmelitskou bránou vystřídá stará jabloňová alej, která nás dovede k městským sadům. V žulovém balvanu je uložena urna s básníkovým popelem. Teskný průvod bříz tvoří lyrickou kavalkádu posledního lyrikova návratu a vánek míchá vůně karafiátů s vůněmi nahé omice a metajících trav. Vánek, bratr sovovských melodií, vánek samotář-ských strun, tolikrát umocněný ve vítr a vichřici I Zena ve smutku položila tiše kytici rudých růží k patě tohoto monolitu. - Znáte přece svou snachu Marii, básníku? Kreslete, modráskové, své vzdušné básně do chvějivého listí, sviť, vodo Magátu, do ozvěn paprsků, a ty, větře, rozehřej rytmickou řeč nad básníkovým stínem.
kavalkáda
