Krajinou básníkovou ::
odstavec
10
Ne zcela neprávem nazvali kdysi prostranství před zámkem pacovskou Akropolí, černé plody moruší, tak samozřejmě nabídnuté skloněnými větvemi, přivolaly jako vzdálené echo sladké modro jižní, ale řekněte mi, od které doby u nás sázejí kaštan jírovec? Všude se s ním setkávám před barokními kostely a tento strom už jaksi nedovedu odloučit od představy jezuitů. Vždycky mně na jaře připomene bílými svícemi květů honosnost barokního oltáře - kdy zbožnost byla měřena jenom mnohostí modliteb. Gotická vertikála mě soustředuje, ale roztancovaný barok naopak tříští a roztěkává. Katolický pán Myslík z Hyršova odkázal v závěti celé své pacovské zboží řádu bosých karmelitánů. "Milostivá duchovní vrchnost" musela celá čtyřicet dvě léta čekat na smrt jeho manželky Eusebie ze Ždáru, než se mohla stát oprávněnou dědičkou. Zůstal po ní barokní kostel svatého Václava, vystavěný vlašským stavitelem, pomník protireformace pacovské. Na štít si dali postavit sochu Madony a svaté Terezie - a ve znaku pána z Hyršova pozornější oko zahlédne i přimodelovanou sochu stavitele, který se při stavbě zabil. Éru nových majitelů dostatečně charakterizuje stručný zápis v cechovní knize soukenické: " - a mnoho zlého městu našemu způsobili".
Myslík z Hyršova
