K srdci jižních Čech ::
odstavec
67
Touto úspornou slokou se vyznává ze své drsné lásky básník rodilý v Pacově, který miluje, protože porozuměl hlasům domova. A je to vzlyk, co potom následuje: "Dálky se neblíží, jen co jdeš sít, země skoupě ti vrací." Vraceje se domů, "věří silnou domova věrou", přichází křísit "sen čtenářů bible o přerodu světa", sen, který se tu jednou na čas uskutečnil a v podvědomí i povědomí neustále trvá. Exaltovaný sošník z Chýnova jej vyslovuje s novou obměnou a naléhavostí - "být dobrem nitra svého" - hledaje cesta k předsíni chrámové, neboť "stavba budoucího chrámu je možná jen v nás".
exaltovaný
