• 
• 
• 
• 

opěrák

Reference

• K srdci jižních Čech :: odstavec 42

  Nad příkopem stojí stará zemanská tvrz s kamennými opěráky, hrazená ze všech stran kamennou zdí. Už roku 1400 tu seděl zemanský rod, který se psal z Liderovic. Jan Morava z Liderovic patřil mezi horlivé posluchače Husovy na Kozím Hrádku a v roce 1452 ho nacházíme mezi staršími táborské obce polní. V ten čas se Liderovice dostaly v držení rodu Aksamitů, který měl ve svém erboví červenou šikmou čáru v bílém poli. Petr Aksamit z Liderovic byl vrchním hejtmanem bratrských rot na Slovensku, které o své újmě držely Košice a celou "horní zemi" uherskou.

• Sluneční poutník :: odstavec 1

  V Újezdě svatého Kříže se horní tok Radbuzy valně neliší od potůčku. Klikatí se tu podél silnice, míjí chalupy s valbovými střechami i rybník, který tvoří vlastně střed zdejší návsi. Šli jsme tu za jitřních hodin začátkem léta kolem ztichlé školy a jen z rozsáhlého lomu se ozývala střelba. Tiše stála i barokní fara mohutného zdiva s opěráky, připomínající spíš tvrz než kněžské obydlí. Otevřely se dveře a vyšel z nich duchovní středních let, ubíraje se ke kostelu, kde rafaje slunečních hodin odměřovala svým stínem čas a kohout na kostelní věži promítl svou siluetu do modra nebes. Kněz nesl sám dvě konvičky v rukou, neboť bez vína a vody nelze sloužit mši ani v prázdném kostele, kde byl sám a sám bez jediného věřícího. Tento kněžský Vystrkov bez ministranta i kostelníka může být předstupněm svatosti v podzimních plískanicích a zimním nečase, kdy tlusté zdi jizeb jsou plny vlhkosti a okna věčně pozastřena zamlženou šedí. Mrazivá osamělost starých far se nemění ani příchodem nových vysvecenců a stále se jí stýská po dětských hlasech i lidském teple.

• Od Postřekova do Klenčí :: odstavec 41

  Starožitné stavení s mohutnými opěráky a převislou střechou zaujalo malíře Adolfa Kašpara. Prohlížíme-li v náčrtnících jeho studijní kresby k chystaným ilustracím pro Baarovu chodskou trilogii, přiznáme tomuto zarputilému straníku umělecké poctivosti její vysokou míru. Opravdu nechtěl uvařit své dílo jen z vody. Z kolika stran si tu nakreslil pohledy na městečko s typickou bání svatomartinského kostela. S pozornýma očima krok za krokem kráčí krajem a kreslí typická stavení s brankami, interiéry starých "lištovaných" sencí, starý malovaný nábytek, památné stromy a dětské hračky, ba ani na ta mejšlata není zapomenuto. Každá ta poznámka je svědectvím, které připomíná, jak se tu vciťoval do lidských tváří, jak se zalíbením zaznamenává i dětské hry...