K srdci jižních Čech ::
odstavce
41-42
Byl už podzimek, krajina byla vyladěna do hnědi oranic a zamlžené modři obzorů v střídání brambořišť, strnišť a žloutnoucích luk, kdy mezi vadnoucím listím se modrají švestky, stohy se vrší u vsí a všechny obrysy změkčuje dým z ohníčků. Vypravili jsme se do Liderovic pro kus husitské historie. Úvozová cesta nás dovedla k mlýnu Lapáčku a dál k topolům na rozcestí, kde se zastavovaly valníky, vezoucí brambory ke krechtům. U cesty hnědly suché okolíky plané mrkve, na šípcích se stříbřila vlákna pavoučí, zaleskl se rybníček a stavení s doškovou střechou napovědělo cíl naší pouti.
Nad příkopem stojí stará zemanská tvrz s kamennými opěráky, hrazená ze všech stran kamennou zdí. Už roku 1400 tu seděl zemanský rod, který se psal z Liderovic. Jan Morava z Liderovic patřil mezi horlivé posluchače Husovy na Kozím Hrádku a v roce 1452 ho nacházíme mezi staršími táborské obce polní. V ten čas se Liderovice dostaly v držení rodu Aksamitů, který měl ve svém erboví červenou šikmou čáru v bílém poli. Petr Aksamit z Liderovic byl vrchním hejtmanem bratrských rot na Slovensku, které o své újmě držely Košice a celou "horní zemi" uherskou.
Lidéřovice
