-
Vzpomínání na Julia Zeyera ::
odstavec
18
Na cestě k Hlavatcům stojí mezi nevídaně vzrostlými zeravy malá hájovna krytá šindelem a obklopená ovocnou zahrádkou. Je odtud překrásný pohled na táborskou stranu. Vzadu se sytě modral Svidník, slunce vážilo vodu, pod vrbami zpíval potok v lukách, kde temně rudly paličky totenu a cvrčkové trsali do stříbrného nebe. Jistě zeravy nejvíc upoutávaly zrak Zeyerův, když se tu zastavoval na svých procházkách, ale já jsem hledal jinou myslivnu na druhém konci kraje, v Oustrašicích u Plané. Zeyerův dopis nám ji vyvolává bezprostředně: Mám se zde tak dobře, že toho ani nezasluhuji. Les az u samého domu, vzduch, řeka, klid, slunce, poezie, vše. Ani parna posledních dni, ani dešti předešlých nebyly na újmu mé feiicití. Budu-li živ, usadím se přece jen na venkove, až jen trochu se mi ta moje cikánská krev utiší po nějaké promenádě do Španěl a do Palestiny. Tehdy bylo přátelství mezi oběma básníky ještě důvěrné a neotřesené, rodinně blízké, proto se setkáváme v Zeyerově korespondenci i s intimitou velmi teple a vzpomínavě vyjadřovanou: Můj pozdrav dámám. Co dělá ta nejmladší z nich, roztomilá Míja? Ta by zde měla radost, nedávno totiž přivedli do myslivny malilinkou veverku, vypadla nejspíše z hnízda, jako myška je, a kočka ji přijala za svou a vodí ji s koťaty. To by Míja koukala!...
-
Krajinou básníkovou ::
odstavec
6
Neznám duši vroucnější nad pacovského muzejního kustoda Jana Zoubka, přáteli důvěrně nazývaného "Jendys". Chtějte modré z nebe v nejdeštivější den, on poběží třeba na Svidník a vrátí se k smrti nešťasten, že vám nemohl přinést víc než promáčený šat a nohy klesající únavou. V jeho vlídné domácnosti jsem se tentokráte usídlil jako ve vlastní rodině.
-
Krajina pod Křemešníkem ::
odstavec
59
Něžný, jemně fialový květ máty polní, "nátkového koření", voněl zpod žitných stébel. V syté zeleni otav se bělaly světlíky, které lid pojmenoval ambrožkami. Do jejich květu vložila zemědělská praktičnost poznání mnoha pokolení: "Ambrožka kvete od vrška, pospíchejte se setím žital" Nikde jinde jsem neslyšel podobný název pro parnasii, než ten, který v Chvojnově po sobě zanechal farář Mančal, rodák košetický. Tato podzimní květina rozkvétá koncem srpna, kdy studentům končí vakace, je proto pojmenování "Studentrose" jistě velmi výstižné. Rovněž přízvisko "kazy" pro malé lesíky v polích má zde svoje rolnické opodstatnění. Z Navrátilova vrchu se návštěvníku rozevře široširý obzor, v němž poučený zrak spočine ne bez zalíbení na třech jeho vrcholech, ať je to Stražiště, Svidník nebo Křemešník, poznamenaný špičkou kostelní báně.
Svidník
