-
Od Hradce k Počátkám ::
odstavec
9
Celkem plochý kraj vidíme na cestě k Červené Lhotě, ale tento zámeček odmění naši pouť takovým překvapivým setkáním, takovou malebností, že se pranic nedivím Miloslavu Holému, který na tento motiv vytvořil jednu ze svých nejkrásnějších barevných litografií, ani Cyrilu Boudovi, když jeho poezii kreslil na kámen jako ilustrační list k Sovově rokokové muzikantské novele Pankrác Budecius, kantor. Samotářské kouzlo této líbezné veduty zdůraznil sedícím ledňáčkem na dubové větvi, vodní břeh chvěním rákosu a hladinu, oblévající i zrcadlící tento červený vodní hrádek, dvojicí plovoucích labutí. Nebudme pedantičtí, ale neměl zaměnit oblouky dlouhého kamenného mostu za jakousi lávku, jen proto, aby byl věren kontextu své slovesné předlohy. Ani ústřední postava Sovovy "quasi legendy" není věrnou tváří jeho otce, kantora a muzikanta, ale její zasazení právě do tohoto zámečku nebylo bez určité historické rozpomínky. V posledním roce osmnáctého století zemřel zde proslulý skladatel Karel z Dittersdorfu, Vídeňan, který kromě několika oratorií a symfonií složil přes 30 oper. Baron Ignác Stillfried se ujal opuštěného zestárlého komponisty a zaopatřil ho na Červené Lhotě důchodem, bytem i živobytím. I Karel Vik, milovník rodného Turnovska, zajel si do Červené Lhoty zachytit v jedné měkké lavírované kresbě poezii tohoto místa a Antonín Homolka přelíbeznou suchou jehlou.
-
Obděnická pouť ::
odstavec
136
Vrací se sem každoročně ze svého pražského domova mezi své, milován a očekáván, aby svou krajinnou ikonografii petrovickou rozhojnil o nové listy. Zůstane už jeho nepopiratelnou zásluhou, že tuto tichou končinu naší vlasti pro české umění objevil a svým zcela osobitým způsobem graficky Vyjádřil. Nejen mezi sběratele, ale i do veřejných sbírek se dostaly jeho jednotlivé listy s petrovickými motivy a celý cyklus, láskyplně rytý suchou jehlou, nazvaný Krajem kamenitým, je dokladem jeho věrné lásky k petrovické krajině. Na všech jeho listech spočívá zvláštní plaché světlo a soustředivá tichost. Vidí, co jiní nevidí, slyší, co jiní neslyší, a dovede i to, čemu se naučit nelze. Dovede vytušit mnohost skrytého života z jediné polní cesty, ne nepodobné krabaté chůzi starého výměnkáře. S křehkou citlivostí si vyváží valér celkem strohého obzoru a pole na kopci si promítne do výsostného zadívání nebes. Tato krajina se nevzdá žádné virtuozitě, žádné laciné snadnosti, každé schéma je tu naráz usvědčeno z chudoby vnitřní, a sebezvučnější frází tu neobalamutíš ani toho nejposlednějšího chalupníčka. černá a bílá. Jak širokou klávesnici umí Štika rozeznít mezi jejími dvěma póly!
suchá jehla
