Od Hradce k Počátkám ::
odstavce
1, 8
Lovecký zámek Jemčina, který v letech 1757 až 1776 stavěli Černínové z Chudenic, okouzlí poutníka především lesnatou krásou svého okolí, v němž se střídají parkové partie s přírodní neporušeností, jinde už zřídka vídanou. V jemčinském okolí žil svobodně poslední bobr v Čechách a donedávna tu ještě pálil poslední český uhlíř Karel Kašpárek z lipových špalíčků dřevěné uhlí pro budějovickou tužkárnu. Dýmající milíř zdá se být anachronismem, ale sloužil docela moderní výrobě. Ve dvacátých letech minulého století zavítal sem z třeboňského archívu František Palacký, aby si vyžádal od hraběcí vrchnosti dovolení pracovat i v bohatém archívu jindřichohradeckém. Několikrát potom navštívil Hradec a těšil se přízni nejen Černínské, projevované péčí o jeho bytové pohodlí, ale přímo nadšenou úctou všeho občanstva, které mu na počest uspořádalo při loučení lampiónový průvod a nabídlo mu Čestné občanství svého města. Zápisky lesního rady Jiřího Wachtla daly Aloisu Jiráskovi podnět k překrásné novele Zahořanský hon, jejíž děj je soustředěn k jemčinskému prostředí a jeho loveckým štvanicím; spisovatel však Jemčinu nenavštívil a nikdy neviděl. K rybníku Vydymači v jemčinské oboře vztahuje se přímo jeden z kouzelných fejetonů F. X. Šaldy nazvaný Černý rybník v lesích, uveřejněný v Národních listech roku 1911 a později autorem zařazený do knihy časové i nadčasové.
...
Sedm let působil na zdejší farní škole jako kantor Šimon Lomnický z Budce, básník z doby rudolfínské. Když v minulém století začali vydávat v pražském nakladatelství Ottově známou Ruskou knihovnu, velmi podstatně se podílel na její překladatelské práci zdejší rodák Jaromír Hrubý, který přeložil základní díla z klasické ruské tvorby románové, z nichž uveďme alespoň Turgeněvovy Jarní vody a Šlechtické hnízdo, Dostojevského Bratry Karamazovy a Tolstého Annu Kareninu. Napsal také o těchto i jiných autorech cenné studie, které ve své době seznamovaly čtenáře celkem spolehlivě s životem těchto klasiků. Kromě redaktorské práce v Národních listech věnoval mnoho času dějinám svého rodiště; ještě za jeho života vyšel jeho spis Kardašova Řečice a bývalé panství řečické a z pozůstalosti dr. Bartoloměj Víta vydal jeho Místopis Kardašovy Řečice, díla řečickým rodákům obzvláště milá.
Národní listy
