Krajinou básníkovou ::
odstavec
79
Z tvých rybníků, Těchobuzi, spatřil jsem jen Loudal, na jehož hrázi dozrávaly lískové oříšky a ze zavlhlých trav voněla čičorečka, řebříček a hřiby - zpěv splavu pod hrází Daniele se mísil s chvěním osikového listí i hukotem Trpákova mlýna, a jen vytrvalý déšť mi zabránil, abych se nerozběhl k dalším rybníkům, jistě krásným, Smíchovu a Staré paní. Nemusíte si vymýšlet romantickou krajinu, tady se vám i kmen staré vrby položí k nohám přes potok, abyste mohli po něm přejít, a než se vrátíme k zámku, vyslechněme si i pověst o propadlém mlýně. Tam prý služebné děvče proklelo mlynáře, při jeho kletbě se mlýn s rachotem propadl se vším živým a propadliště se proměnilo v malé jezírko, z něhož se ozývá o půlnoci dívčí pláč a klepání mlýnského kola.
Loudal
