Od Hradce k Počátkám ::
odstavce
54-55, 56
Klenová alej dovede naše kroky do Žirovnice, městečka se středověkým hradem, odkud se jeden čas jezdívalo na výboj až do Rakous, a zároveň místa, kde je doma perleťářství. Nad protáhlým rybníkem se zdvíhá na skalnatém ostrohu těžké zdivo hlásky a hradních budov. Věžní hladomorna děsí ještě dnes svou zatuchlou tmou a hradní kaple překvapí gotickou freskou z roku 1490, zobrazující prostovlasou Assumptu mezi světci. To všechno představuje Žirovnickou historii, ale perleťářství je živá přítomnost. Výrobu knoflíků zavedl zde asi před stoletím soustružník perletě Žampach. Z dovážené perleti vyráběli na domácích "poncích" kromě knoflíků i jiné ozdobné zboží. Celý den musil domácí dělník šlapat na soustruhu, aby si vydělal na skrovné živobytí. Pěti úkonů bylo potřebí, než z tvrdého pláště škeblí byl zroben jeden jediný knoflík: vrtání, obrábění, fazónování, dírkování a leštění. Hotové knoflíky našívaly ženy i děti na tvrdý papír a s touto pomocí mohl hodně zručný dělník vyrobit za týden asi 30 veletuctů perleťových knoflíků. Až z Indie a Ameriky byla Žirovnickým dovážena perleť, z níž byla zpracována jen tenčí část, a tvrdý zbytek byl odhazován jako odpad. Dvorky i hráze byly v Žirovnici dlážděny perletí. Ta se tu hromadila až do první světové války. Staré zásoby se tehdy za rok spotřebovaly a dovoz ustal. Nevíme už, čí to byl nápad, ale někdo přemýšlivý zkusil vyrábět knoflíky i ze starého odpadu. Celá Žirovnice se dala do kopání — ne zlata, ale docela obyčejných zbytků škeblových lastur, a tak v době nouze byla touto nápaditostí zachráněna zdejší výroba.
Ta se rozrostla v průmysl, dávající dnešní Žirovnici obživu i tvář. Obešel jsem se svými informátory všechny haly, zhlédl u strojů hlavně ženy zabývající se nejen výrobou knoflíků, ale i perleťových šperků různé velikosti a tvaru. Tady plně uplatňují svou ženskou pečlivost i vkus. Z mapy, visící v ředitelské kanceláři, jsem se dověděl všechny země, kam dovážejí z Žirovnice perleťářské zboží, a věřte, že se mi zatočila hlava z těch dálek...
...
Sousední "starožitné" město Počátky je v sousedském poměru k Žirovnici asi jako Lhenice k Netolicům nebo Pelhřimov k Pacovu. Počátky nemají zámek, byť vyhořelý, ale Žirovničtí musí do počátecké nemocnice, když potřebují vyoperovat slepé střevo nebo vyhojit jiný tvrdošíjný neduh. Počátečtí se oproti nim chlubívali svými lázněmi u Svaté Kateřiny. Působil tam jedno léto jako lázeňský lékař otec bratří Čapků. Jeho syn Karel se tam tehdy zamiloval a bratr Josef mu zvěčnil hradeckou krásku drobnou portrétní kresbou. V sedmdesátých letech minulého století hostily Julia Zeyera, který zde napsal novelu Dobrodružství Madrány.
Žirovnice
