Přetiché město ::
odstavce
15-16
Proč někteří vykladači vaší složité osobnosti, Mistře Hanuši Schwaigře, mnohdy zbůhdarma vyslovují jméno holandského města, jako by jen Rybí trh v Bruggách byl klíčem ke všemu vašemu malování, když víme, Že jste se narodil tady, v Jindřichově Hradci? Pravda, jevíval jste se svým vrstevníkům jako "podivín a fantasta", ale mezi námi nejste dnes už cizincem, jako jste jím nebyl za svého živobytí mezi lidmi zapadlých formanek a těsných klenutých šenků. Samozřejmě, vaše místo nemohlo být nikdy po otcovském boku za kupeckým pultem, protože vaše inspirace napájela se z jiných, tajemnějších zřídel. Poctivost a solidnost řemesla jste podědil ve smyslu zcela jiném, než bylo přání otecké; svědčí o nich technicky dokonale namalované obrazy. Jak vás upoutaly rázovité iniciály ze starého zdejšího kancionálu, jak stará galerie zámecká - z ní nejvíce asi portrét Heřmana Černína z Chudenic, do jehož výtvarné skladby jste se pohroužil s učednickou pokorou a zaníceností, chtěje vyzvěděti všechna tajemství neznámého mistra. A což Madona Hradecká? Jedna z nejlíbeznějších Madon, co jsem jich potkal na českém jihu... V ramenou útlá, celým zjevem spanilá, s pozadím podivně plavým jako sluncem ozářený zrající žitný lán, odéná rouchem šedé temné modři večerních smrkových lesů - pohledu zadumaného jako celý zdejší kraj! Jsem přesvědčen, že do večera zasvitne sluníčko, aby usušilo pleny Jezulátku. I na jejím rámu jste nalezl motivy, později tak rázovitě schwaigrovsky obměněné v ilustracích Cantetburských povídek. A kdo tak citlivě a soustředěně kreslil podivné arkýře a komíny Červené věže, kde se přece vařívala sladká kaše? A což svatojiřská legenda, rozvinutá tak velkolepě s gotickou úsporností na stěnách zámecké kaple? Odkud jinud než z Hradce jsou i hastrmani, jejichž postavami jste doprovodil příběhy tak poutavě vyprávěné vaší paní Joženou, "velkou trefou svého hloupého života", jak jste se jednou chlapsky vyjádřil nad sklenicí vína - ale my víme, kolik něhy je ztajeno v těchto vašich sukovatých slovech.
Kouzelná scenérie přírody, podtržená zde tolikerým úsilím lidské tvořivosti, tolikerými slohy a staletími, zaujala mocně i Miloše Jiránka, jehož zvídavá, dychtivá a nervní tvář impresionistického malíře se mi tu zjevila u jedné hráze. Co pravdy měl tento hledač a básník ve slovech, do nichž nám sevřel svá prudká pohnutí: "Jaké bohatsví pro toho, kdo vidí tuto krajinu ve smbtách čtyř ročních počasí a v nekonečném střídání denních nálad! Takové okolí si zformuje vnímavou duši pro celý život." A proč právě tato slova by nemohla patřit vám, Hanuši Schwaigře...?
Schwaiger, Hanuš
