Krajinou básníkovou ::
odstavec
100
Tady na dvorku staré fary sedával v křesle, zadíván k Pošné a ke Kameni. Básník Smetanova kvarteta Z mého života jistě věděl aspoň z doslechu, že v Pošné byla provdána starší Smetanova sestra za učitele Dorazila a že její domácnost častěji hostila bratra Bedřicha. Jen o krásných gotických freskách v místním chrámu nemohl mít ani ponětí, ty byly objeveny teprve zcela nedávno. Tady v Pacově, v domě starosty Karla Kopala, pobýval básník naposledy, navštěvován nejbližšími přáteli Janem Zoubkem a Vojtěchem Matiáškem, zde jej v oné bouřlivé srpnové noci milosrdně vysvobodila smrt. Slyším hlas synův: Co zbylo ze Zápasů a Osudů, které dohřměly, z Nadějí a bolestí, které dozpívaly? Hrstka popelu, kterou jsme minulé slunečné neděle uložili v Pacově do pamětního kamene, a otřelý snubní prsten otcovy matky, který kdysi zasvítil tence...
Pošná
