Václav Kaplický

Václav Kaplický na Wikipedii

Reference

K srdci jižních Čech :: odstavce 14-15, 17-18, 35
V těsné blízkosti Kozího Hrádku se narodil v Červeném Dvoře spisovatel Václav Kaplický, už odmalička obklopený místy vydychujícími historii. V chlapeckých letech mnoho na ni nemyslil, když se s dvorskými dětmi koupal v Jezeru a chodil se džbánkem kolem rybníka Ušáku pro vodu do studánky u samé zříceniny, jejíž jméno zachovalo v lidské paměti jedno údobí Husovy spisovatelské a kazatelské působnosti. - Jen kruhový příkop vymezoval tehdy okrouhlý půdorys hrádku, skrytého v sutinách pod vysokým smrkovým lesem. Teprve později se ujal archeolog Josef švehlavýkop-ných prací, které byly skončeny až po první světové válce. Primář táborské nemocnice dr. Josef Pavlík organizoval velké tábory lidu na Kozím Hrádku, na nichž promluvily mnohé vynikající osobnosti.
Ani potuchy nebylo tenkrát o nějakých chatách u Kozského potoka, ale jinak krajina zůstala táž se svou přemítavou tichostí, kde v stínu kvete lecha a louky jsou plny blatouchů. V měšické škole zůstával žáček z Červeného Dvora přes poledne s ostatními přespolňáčky a vracíval se s nimi za všech ročních dob stejnou polní cestou. Třetí třídu už navštěvoval v Táboře, kam se rodiče přestěhovali do bytu na Klášterním náměstí, v němž dodnes bydlí jedna ze sester. (V témže domě bydlila jeden čas i Olga Fastrová a napsala zde románek "Fáta morgána".) Povahové bouřliváctví nezískalo studentovi přízeň profesorů, který střídal učiliště, až nakonec zakotvil v táborské reálce. Učilo tam tehdy několik výtečných pedagogů. Nejvíc vzpomíná na svého profesora dějepisu Karla Anderleho, jehož poutavé vyprávěni získalo studenty pro trvalý zájem o historii. Současně s ním tam vyučoval francouzštině profesor Adolf Kroupa, otec známého brněnského překladatele a estetika. Trojice spolužáků, kterou tvořili Václav Kaplický, Jaroslav Kabeš (pozdější básník a ministr financí) a Oldřich Smrčka, plzeňský architekt, se upjala k osobnosti, která na ni působila mnohem pronikavěji než sama škola. Známý sociolog Emanuel Chalupný působil tehdy na studenty nejen silou své osobnosti, ale i mnoha kulturními podněty. Půjčoval jim současnou literaturu, debatoval s nimi o všech otázkách kulturního života. Jeho prostřednictvím se dostali do Chýnova k sochaři Františku Bílkovi a do Počátek za Otokarem Březinou, to všechno rozšiřovalo zájmový obzor mladých lidí a prohlubovalo jejich vědomosti.
...
Po maturitě hledal Václav Kaplický nějaké místo, aby ulehčil rodičům a sestrám v jejich starostech o živobytí. V září roku 1914 se dostal jako pomocná síla na budějovické nádraží. Dlouho si tam nepobyl. Už v únoru příštího roku ho zavolali vojanští páni do Tábora, vojenský lékař řekl "tauglich" a vojáček odmašíroval na ruskou frontu. Jak se mu tam vedlo, o tom bychom se dočtli v známé knížce Gornostaj, která za první republiky velmi pobouřila jednu část kritiky i čtenářské obce. Dlouhou řadu let si Václav Kaplický vydělával svůj denní chléb jako "nakladatelský kuli", jak rozmarně říkává o tomto svém milovaném zaměstnání. Až do okupace vydával knížky různých žánrů, dusná léta nesvobody ho však přiměla k novému rozhodnutí, o němž vyznává: "V těch velkopátečních dnech, kdy prostý spravedlivý člověk byl vražděn jako obtížný hmyz a kdy lidská sedlina vybředla na povrch, aby mluvila a jednala jménem národa, zbýval mi jediný zdroj víry v lepší budoucnost, a to česká historie. Tehdy jsem se ponořil do jejího studia, zejména do doby pro český národ nejdůležitější a nejslavnější, do doby lidového hnutí husitského, a později se pokusil o svůj první historický román Kraj kalicha."
Složitá sociální problematika robotných sedláků, čtvrtého stavu, za třicetileté války a jejich ozbrojené povstání inspirovaly spisovatele k románu Čtveráci. Václav Kaplický si jím získal trvale vlastní zásluhu o český historický román, ale i věrnost početné čtenářské obce, se zájmem čekající na každé jeho nové dílo.
...
Přes Turovec a Dlouhou Lhotu jsme se vypravili s Václavem Kaplickým do Radenína o krásné květnové neděli. Zastavili jsme se u lesního rybníčku, který je jistě rusadlem za třpytu ros v měsíčné noci, a čekali jsme u okénka myslivny, kdy se tu zastaví mánesovská skupina hudců, aby zahrála dostaveníčko.