K srdci jižních Čech ::
odstavec
1
Ne, nedám se podplatit jarním pohledem lechy, ani na petrklíč nebudu naléhat, aby mi odemkl bránu Příběnic, naopak cítím z těchto míst nahořklý kořen udatny, a přesmutná jedle, dřímavý mech a kapradí vladaří tu tichu a zříceninám, jimž řeka pod skálou táhle vyzpěvuje baladický žalozpěv. Pamatuje dva pevné hrady s městečkem, z nichž nezbylo nic kromě jména, zavalené studně a zřícených zdí, vhodných jedině k zmijímu milování, a spatříš-li zde šalamounek žlutý, nezaměň jej s korunkou hadího krále, ale i tak buď opatrný, neboť každá část této květiny je jedovatá.