Na Soběslavská blata ::
odstavce
43, 49
Už je tomu dávno, kdy tuto písničku hrával na dudy poslední blatský dudák František Kopšík, zemřelý na začátku první světové války u svého zetě v Klenovicích. Jeho dudy jsem si nakreslil v soběslavském muzeu, kde také mají dudákovu figurínu oblečenou v kroji. Viděl jsem tam i jiný hudební nástroj podivného tvaru a ještě podivnějšího pojmenování, "vozembouch", na který ještě dnes hrávají při muzikách, což je k neuvěření. Slyšel jsem o pouti v Zálší vyhrávat blatskou kapelu a zpívat písničky. Táhnou se opravdu dlouze a široce jako cesty na Blatech, které pro poutníka nemají konce. Jedna písnička je obzvlášť tahavá, ale hezká svým rytmem.
...
V Klenovicích si zřídil ze stodoly prostorný ateliér pražský sochař Jan Kodet a pracuje v něm valnou část roku. Tady vznikla socha Lužnice, půvabný ležící dívčí akt i "Patnáctiletá", která byla umístěna před pavilónem v Moskvě na výstavě 15 let Československé socialistické republiky. Inspiračním podnětem této sochy byla míčová hra dívek, které pozoroval na hřišti soběslavské devítiletky. Také rozměrné plastiky "Sedící žena" a "Živý pramen", stojící dnes před Alšovou galerií na Hluboké, vznikly v klenovické dílně. Jeho otec Emanuel Kodet, pelhřimovský rodák, je autorem Žižkova pomníku u Sudoměře a pobýval s rodinou často ve Skalici, takže syn se vrátil do kraje důvěrně známého z dětských let.
Klenovice
