Na Soběslavská blata ::
odstavce
19, 22
Stín smrků a světlo luk tě provázejí k Hlavňovu. Střídáš stráň plnou slunce, a rozkvetlého svízelu siřišťového s pěšinou mezi žitem, rozezpívanou citerami cvrčků, a kopčitou pěšinou dojdeš k rybníčku, na jehož okraji vánek rozcchvívá rákosové listy. Chalupy nad ním tvoří Hlavňov. Projdeš jeho uličky s lávkami před staveními, zastavíš se na kraji lesa, abys zamával na pozdrav Budislavské hoře. Potom zákrutem scházíš k lukám s osamělými ostrůvky vrb a olší u houpavých mokřadel a nad nimi se červenají střechy roztáhlé vsi, stulené jako kuřátka pod křídly choustnického hradu. To je Předboř.
...
Nyní už čtvrté léto pobývá v Předboři u Jandů a vybral si hezké a typické prostředí. Když jsem tu byl poprvé, kvetly právě jabloně a na trávníku pod jeho okny nafialovělý popenec. U nás mu říkali kondrlík a maminka jej rozsekaný přidávala do velikonoční sekaniny. Tato dětská rozpomínka na mne dýchla dávnou vůní domova.
Předboř
