Na Soběslavská blata ::
odstavec
13
Temné obrysy stromů na stříbřitém nebi potvrzují moji dávnou kreslířskou zkušenost, že vlastně ony dávají zraku pocit jistoty, když má přesně odhadnout jednotlivé dálkové odstupy, a vytvářejí pocit prostoru. Ve Dvorcích cítíš z dispozic lidových architektur, že se tu dotýkáš jiné krajiny, ať už kreslíš dvoreckou náves s cibulkou kapliční vížky, anebo starý dvůr s mohutnými korunami lip. U cihelny za Dvorci se přesvědčuješ, že i zdejší flóra má už jiný charakter. Tučapská kostelní věž je vlastně hláskou této krajiny a tys právem zvědav, co ti zjeví. Starou zahradnickou tradici objevíš hned u vsi na polích v řadách ovocných stromů, na záhonech růží i zeleniny, na školce s péčí pěstované. S touto květinovou krásou se setkáš i na úpravném náměstíčku a uvědomuješ si, žes v rodišti Karla Ančerla, vedoucího dirigenta české filharmonie.
kostel svatého Jakuba Většího v Tučapech
