Na Soběslavská blata ::
odstavce
11, 21
Z kopce u Zvěrotic přehlédneme jižní a západní obzor soběslavské krajiny opravdu se zalíbením. Jako procesí vycházejí z města aleje stromů k Bechyni i Roudné, na dráchovskou stranu i po tučapské silnici. Do modra lesů se zdvíhá nad rovinu cibulka dráchovské věže a ty si vzpomínáš na gotické fresky, jež tě tam před několika lety okouzlily. Tušíš i kamenné zdivo špejcharu, který byl původně zemanskou tvrzí. Z paměti si vybavuješ i děj románu Ves nad řekou od drahovského rodáka Jana Kouby, jenž tě zaujal některými venkovskými typy.
...
Do tohoto dějiště umístil Donát Šajner příběhy svého poutavého vyprávění Kdyby jen červenec, které je z těch šťastných knížek, jež zaujmou čtenáře naráz, Že je přečte jedním dechem až do konce. Vystupují z ní postavy nové vsi v typických situacích, uchopené přímo sochařským hmatem. Tento soběslavský rodák nám už jedním románem pověděl o lidech svého kraje a v Pamětech uličníkových se rozmarně vyzpovídal z radostí a trampot svého soběslavského dětství. Napsal i knihu povídek o životě blatských družstevníků. Dětem věnoval příběh Tovaryši a Obrázky z přírody, nashromážděné za několikaletého pobytu v lesní chatě u břehu Lužnice za Roudnou.
Roudná
